bludovati, -uju, -uje ipf.
k blúditi
reform. koho, co (církev) osočovat z bludu, (osobu) označovat za odpadlíka, kacíře
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024).
bludovati, -uju, -uješ, impftiv., z bludu naříkati, eines Irrthums beschuldigen. Ty oni (falešní kněží pravé křesťany) hanějí, bludugij, klnú ChelčP. 74b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bludovati, -uju, -uješ ned. obviňovat z bludu, prohlašovat za bludaře
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
bludovati nedok. = za bludaře vyhlašovati
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.