|
|
|
bleskot, -a/-u m. ojed. též blskot, -a/-u m. sr. blsket 1. čí, čeho, jaký lesk, třpyt, záře, oslnivé, blýskavé světlo, svit 2. oslnivý krátkodobý záblesk, blýsknutí (se); v obr. čeho oslnivé, náhlé zjevení 3. blesk Sr. blesk Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 13. 6. 2025). 
bleskot, -a, -u, masc., Glanz, Blitz. — bleſkot splendor Pror. Isa. 4, 5, t. 62, 1; bleſkot fulgor Ol. Job. 11, 17, radius Cath. 176b; krásě jeho bleſkotu vzdiví sě oko candoris Ol. Sir. 43, 20; stkvúcí bleſkot fulgidum iubar SequE. 32b; bleſkot iubar HymnA. 79a, candor HymnB. 4a; bleſkoſt (sic) HymnA. 4a, HymnB. 50a. — bleſkot fulgur Ol. Deut. 32, 41; bleſkot hromový fulgur Otc. 28b; — bleſkoty přěvelmi hrozné PassKlem. 214b. — Srov. blsket. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bleskot, -a, -u, blesket, bleskt, -keta, -kta m. lesk, třpyt; nádhera; blesk ( v. též blsket) Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
blesk(o)t, bleskt, bleskot m. = blesk; lesk Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|