|
|
beghard v. bekhart Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
bekhart, -a m. beghard, -a m. dolož. též begart, -a m. sr. střlat. beghardus 1. beghard, muž žijící bez řeholního slibu v náboženské komunitě blížící se svou organizací církevnímu řádu, zvl. příslušník laické náboženské společnosti rozšířené ve středověkých Flandrech 2. pikart, vyznavač radikální reformace neuznávající přítomnost Krista v svátosti oltářní 3. expr. (pejor.) kacíř, bludař 4. nábožensky horlivý člověk Sr. StčS nábožník 1, pikhart, turplín, viglef, viglefista Autor: Kateřina Rysová, Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
beghard, begart, bekhart, -a, masc., kacíř toho jména, střlat. beghardus; někdy náboženský horlivec. Mnozí sú zašli v kacieřské bludy, jako beghardy a begynye, ješto jsú ve mnohých věcech kostelem odsúzeni Štít. uč. 69b. Budú řéci (lidé těm, kdo by chtěli vyniknouti nábožností): »chceš z sebe begharda aneb bekyni učiniti? to ť slušie na svrchované!« ŠtítBud. 149. My sme zákona potvrzeného, ono beghard t. 199. Posmievajíce se jemu i jeho dobrým činóm, bekharty nebo pikharty nazývajíce anebo jiná potupná příslovie jemu mluviece ŠtítPař. 58a. — begart becardo Prešp. 2515. — Srov. pikhart a bekyně. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
beghard, begart, bekhart, pikhart m. náboženský horlivec; stoupenec nábožensky opravného lidového hnutí; bludař, kacíř; nekatolík Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|