aj, interj.,
ei, ecce. — Světoplozě v r
ajském bydle ay sedieše
Vít. lb. Ay, Mojžieš, muž svatý, udeřil na ty, ješto byli proti bohu
ŠtítMus. 45b, Štítný tím slovem rád uvodí příklady. Ay pro troji věc se nalézá (v Písmě
sv.): pro velebnost, pro divnost, pro užitek
Štít. ř. 241a. Ai, ta dva božie svědky pravíta, že
HusPost. 103a. Tuť se Arnošt neomýli ay poče vítanie dávati
Baw. 266. Řka (pústenník Kateřině): Ay, zřiž veselejie!
Kat. v. 632. ay ecce
Mam A.
22b;
Otc. 8a. —
aj toť: Ai tot jest Jan miesto mne syn
Hrad. 60a =
aj to ti jest, praví Ježíš matce. Časem splývá
aj-toť a znamená jen
ecce: Ay tot jáz šliu anděla svého
Pass. 277; ay tot jáz hřiešník nedóstojný přistupuji
Modl. 26a; ay tot již, jehož sme žádali, to již svýma očima vidíme
Krist. 106b; nebo ay tot jednak s jedné strany padnieše jich mnoho, jednak s oné
Pulk. 95a; ay tot ecce
Pror. Isa 39, 6 a j., ay tott ecce
Ol. Gen. 4, 14. —
aj-zři, vlastně
ecce videas, a z toho
ecce: ai zrzi králové sebrali sú sě ecce reges congregati sunt
ŽKlem. 47, 5; nebo ai zrzi ve zlostech počat sem, nebo ai zrzi pravdu miloval si ecce enim
t. 50, 8; a ai zrzi nebieše et ecce non erat
t. 36, 36; ay zrzi ecce
t. 7, 15; aizrſi ecce
t. 38, 6 a j.;
srov. nč. ejhle z
aj-hleď.