|
|
|
břiemě, břěmene n. pozd. břěmeno, -a n. 1. břemeno, náklad, zvl. těžký 2. zavazadlo, zvl. vak, ranec ap. 3. zátěž, tíha, těžkost 4. obtíž, nesnáz 5. povinnost, závazek, úkol 6. poddanská povinnost, zvl. finanční, poplatek, daň 7. váha, množství Sr. burda, nával, nóšě, obtieženie, súm, tiežě Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 15. 5. 2024). 
břiemě, břěmene, neutr., břímě, Last; stsl. brêmę onus, z berm-, koř. ber-. — brziemie těžké onus ŽWittb. 37, 5; těžkým brzyemenem Modl. 64b; brziemena těžká Krist. 82b. Že j’ lehké brzijemye jeho Štít. ř. 98a. Proti světa tohoto brzemeny lehkéť by Kristovo brzijemye bylo tamt. Nedóstojen sem brziemene toho Hrad. 15b. Jho brzyemene jeho oneris Pror. Isa. 9, 4; velikého brzyemene Pulk. 32a; na svém bṙemeni ŠtítOp. 30a; ot bremen ab oneribus Žgloss. 80, 7, ot brziemen ŽWittb. tamt.; brziemie onus MamA. 20a, brziemie pondus Prešp. 684, brzyemye sarcina MamA. 35b; brzieme Pass. 345, t. 468, brzyeme Modl. 2a, t. 14a; brzyeme pondus Koř. Mat. 20, 12. — Novotv. břěmeno: brzemeno EvOl. 202, kterému brziemenu oneri Ol. Num. 4, 27, w brziemenach t. 2. Par. 34, 13, w brzemenach Lit. tamt. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
břiemě n. = břímě, břemeno Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|