burda¹, -y f.
k střhn. burde
něco těžkého, tíha, náklad
Za lat. pondus
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 27. 6. 2025).
burda², -y f.
sr. burdovati (?)
1. bouře, nepokoj
2. rozbroj, svár
Dolož. též jako mužské vl. jm. osobní Burda a adj. poses. Burdóv
Sr. burdéř, búřiti
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 27. 6. 2025).
burda, -y, fem., břemeno, ze střněm. burde = Bürde. Medabena (slovo hebrejské, znamená) břiemě nebo burda Lit. výkl. slova M. — Bouře, svár, Sturm, Streit, z búřiti: když ta hrozná burda (t. soudný den) bude Štít. uč. 15b; násilníci ostali své burdy cessaverunt a tumultu Ol. Job. 3, 17; burda briga (= iurgium, rixa, pugna, lis DC.) Prešp. 950, SlovBrn. 14, Veleš.; my sme nemohli se nic jistýho o tý burdě dověděti ŽerKat. 129. — Příjm. Burda UrbE. 73, u Burdy PoprR. 22, Burdae TomZ. 1395 n 301.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
burda f. břemeno; bouře, svár
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
burda f. (z něm.) = břemeno; — bouře, svár
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.