búřě, -ě f.
sr. búřiti
1. bouře, bouřka, rozpoutání živlů
2. jaký, čeho (živlů) bouření, prudký nápor, smršť
3. pohroma, neštěstí
4. zvl. v pl. bouře, bouřka, hlučný hromadný projev nevole (nepřátelství) vůči někomu n. něčemu působící porušení (porušování) pokojného stavu (veřejného klidu) v nějakém místě n. společenství, pozdvižení, (bouřlivý) nepokoj, rozbroj
Dolož. též mužské vl. jm. osobní (příjmí) Búřě
Sr. búřka, nepokoj, nesnázě, pohrom, pokřik
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 2. 4. 2025).
búřě, -ě, fem., bouře, Sturm; stsl. burja procella. — Na všě strany střěly letie, jakžto krópě z burſie létě AlxB. 2, 15. Jakžto když z borzye (sic) krópě někde na tvrdý dóm spadne AlxV. 1655, ut laterem tecti vaga veris in ortu grando ferire solet Gualth. 3, 82 sl. Ktož sám sobě hřímá, tomu burzye nic neotjímá AlxV. 1447. By bvvrze tělesné milosti nezahubila svaté milosti Štít. ř. 95b. Pro strach veliké hřímoty, pro bursiu hrozné blýskoty ApŠ. 111. burzie tempestas ŽWittb. 49, 3 a j., burzye tempestas BohFl. 41; duch burzi spiritus procellarum ŽKlem. 10, 7, burzi ŽGloss. tamt., duch burzie ŽWittb. tamt.; burzie procella MamA. 22a; burzie turbo ŽKlem. Hab. 14; burzie grando t. 17, 13. Dal burzy kamenyczatey skotsko jich grandini ŽKap. 77, 48; burzye krupná impetus grandinis Pror. Isa. 28, 2. — Příjm. Burze TomZ. 1475 m 42, Matěj Bauře Háj. 257a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².