an, sing. masc., z a-on; k tomu fem. ana = a-ona, neutr. ano = a-ono, plur. masc. ani = a-oni atd. Významu je původně souřadicího, jednak slučovacího = et is, jednak odporovacího = sed is; ale pojetím podřadicím vtištěno ve význam relativní = qui. Kdy v příkladech daných význam původní se ještě drží a kdy nový již ovládl, není vždycky zřetelno, možno je často pojetí oboje. — Sing. masc. an: poznán bude hospodin, an súdy činí iudicia faciens ŽWittb. 9, 17; (Jidáš) počě rozprávěti, an (Pilat) pak nechtěv doslyšěti vecě Jid. 108; (Filota) na Mazea pomieni, An sě stvě v zlatém odění AlxV. 1607; některého (panoše) svój pán volá, An dřiemě leze pod kola t. 2445; mnoho sto koní uvazú v onom piescě, an sě múti t. 2185; volám, an mi neotpovie Hrad. 37a t. j. a on, Kristus; voláš jeho, ant neslyší, modlíš sě, ant neuslyší t. 32a t. j. a onť, Kristus; pověděchu Labanovi, že ušel Jakub, an pojem syny i stíha ho Comest. 40a; kdyby kto nevěřil ničemuž, an by se nemohl i mluviti naučiti Štít. uč. 7a, an z a-on, tedy on; — sing. fem. ana: daj věděti nám (praví císař Kateřině), kto ten, po ňemž ty túžíš; Ana odpovědě řkúc Kat. v. 1284; (Noe) opět vypusti ji (holubici), ana se nevrátí Comest. 19b; — sing. neutr. ano: (Kalef) nadjide (město), ano ohrazeno Comest. 115b; ano pak, radost… et ecce, gaudium et laetitia Pror. Isa. 22,13, překlad volný; — du. ana, aně: (Darius) hna preč …, Ana (dva zrádcové), což o ňem ukladla, v tom jima mysl nic núpadla AlxBM. 2, 14; uzřěl dvě lodí, anye stojíta v téj vodě Krist. 34b; — plur. ani, any, ana: Ježíš k svým sě apostolóm vráti, any již počěli spáti t. j. ani Hrad. 80a; nalez své apostoly, any zesnuli t. j. ani ML. 123b; (vrabec) sedí vábě vrábata, ana křičiece vzdvihajiú sě LMar. 42. — K odporovacímu an atd., z a-on = sed is, přidaný kompt. adv. brže, brž sesiluje význam odporovací: an-brž = is vero, vlastně sed is potius. An brz chce, aby Hug. 74. Ana brz nerada jest poslušna t. 146. Ana (cierkev) jest brż hrozná (tak v rkp.) nepřátelóm HusŠal. 142b. — Relativní an atd. kladeno absolutivně a dostává význam spojky podřadicí= když, že atp. V době staré bývá to jen při neutr. ano; v textech pozdějších také při masc. an, ovšem bez povědomí, že by to bylo masc. Pak-li opověděl (žalobník škodu), ano ješče čas (k) jistině vyněti Rožmb. 227, a ono ještě čas, když ještě čas. Uda sě j’mu to viděti, ano mistr učí děti DětJež. 2b. Mluvieše hospodin s Mojžiešem, ano všickni vidiechu cernentibus universis Ol. Ex. 33, 10. (Kristus) všel, ano zavřěny dvéře, k apoštolóm Štít. ř. 183b. (Vóle naše) zajde jak ſ czijeſty, ano sě jí jiné skytú libostné věci t. 56a. Svatý Petr uzřě, ano Jezukrist proti ňemu jde Pass. 298. Symforianus uzřěv, ano pohani veliký hod činie t. 455. Timotheus uzřěl, ano nebesa otevřěna t. 454. Vida, ano chudí hlad mrú t. 404 (Josef) vida, ano oba (šenk a pekař) smutna, i otáza jich Comest. 45b. (Mojžíš) uzře tele, ano tancují okolo ňeho t. 76b. Když uzříte, ano ty věci se dějí ChelčP. 4a. Vida pán Ježíš, ano ti židé se chlubí t. 103a — (David) vjide v stan králóv, an všickni spie Comest. 138a..Viděli smy ženu, an vzhlédala HrubLobk.77b. Viděl Hospodin, an se rozmnożuje zlost videns quod multa esset malitia Br. Gen. 6,5; (Isák) uzřeł, an velbłaudové jdau t. 24, 63; když by (král) uzřeł, an válka nastává si vidisset bella consurgere t. Ex. 13, 17. — Absolutivní ano spojeno s kompt. brže, brž dává spojku ano-brž, v. t.

ana v. an.

ana, anna, interj., ach atp. — Když (někdo) die: a! anna! znamenie jest, ež pyče Štít. ř. 168b. Kaedin smútiv sě vece: ana, auwe, běda mně! Trist. 330; (Tristram) nevece ach auwe! ani ana! t. 390.

an (ana, ano, pl.ani, any, ana) spojovací výraz a on, ale on; zájm.který, jenž; často absolutivně, zvl.v podobě ano, a to jako spoj. a, avšak, vždyť, neboť, zatímco, když, že, nebo adv.jak, kterak; anť, anoť; ano-brž v. t.