anobrže konj.
anobrž konj.
pozd. též anbrže konj.
pozd. též anbrž konj.
k ano a brže, brž
1. grad. po kladné větě ba i, ba dokonce
2. adverz. po záporné větě nýbrž, ale naopak
Sr. Bauer, Vývoj českého souvětí, Praha 1960, s. 75n., 88n.
Sr. abrže, ale, anébrže, nébrže, nobrž
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024).
anobrž, conj., z
ano a
kompt. brže, brž, =
et potius, z et citius, významem k
adv. immo, ja sogar atd. se blížící;
srov. an. — (Člověk) hněvá se, ktož (
m. když kto) jemu při těch věcech svědomí činí, ano brz to za nevinné má anebo za cnost
ChelčP. 154b. Že jest i manžela jejího k témuž prodaji konečná a jistá vůle byla,
anobrž že jestji (věc, o kterou se jedná) byl i prodal
KolČČ. 136b (1551).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
anobrž spoj. ba dokonce: anobrž to za nevinné má nebo za cnost
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
anobrž (anobř) conj. = ba dokonce
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.