čistec, -tcě, masc.,
ein, Zinn; stsl. čistьcъ stannum. Ciſtec stannum
MVerb; cziſtecz stannum
Prešp. 76, BohFl. 141; czyſtecz stannum
Rozk. 91, Nom. 69b,
TkadlM. 250; czyſtecz i olovo ohňem bude zčiščeno stannum
Lit. Num. 31, 22, czyſtecz
Ol. tamt.,
Mus. tamt.; všeliký czyſtecz stannum
Pror. Isa. 1, 25; kto by prodal czyſtecz za střiebro
Štít. uč. 95b; zlato, měď, cziſtecz
LékA. 152b; stříbro, cín neb cziſtec
RokycMus. 656b. V
ŽKlem. čte se: uložil púštiu w cziſtcie vod
106, 35 za
lat. in stagna aquarum, a odtud uvodí se také
čistec =
stagnum; neprávem, překladatel
ŽKlem. místo stagnum rozuměl stannum. —
Bylina toho jména: pentaphylon habet quinque folia et est herba bona czyſtecz
MamP. 14a, cziſtecz herba bona
SlovA. RostlB. 146b,
MamF. 71a;
srov. čist. —
Očistec, purgatorium. Druhá (krajina pekelná) jest cziſtecz
Štít. uč. 13b; aby (hříšník) as a w czyſtczy se dokál
t. 136b; na onom (světě) czyſtecz mnohé musí očistiti
Štít. ř. 193a; czyſtecz onoho světa doczyſty to, což zde nebude do czysta vczyſtyeno
t. 252a; donidž jie (duše) oheň pokánie aneb czyſtcze neočistí
t. 64b; muky cziſtcze onoho světa
ŠtítBud. 153; pohýřenie bude spáleno czyſtcem onoho světa
t. 114; czyſtecz onoho světa
Brig. 55; ješto w czyſtczy muky trpie
PassKlem. 243a; vedú mě diábli w cziſtecz
Kruml. 346a.