|
|
|
čúti, čuju, čuje ipf. 1. (o živém, zvl. o člověku) koho, co, s větou obsah. kde (v těle ap.) vnímáním si uvědomovat, vnímat (smysly), cítit, (zrakem) pozorovat, vidět, (sluchem) slyšet, (čichem) čichat, (hmatem) hmatat; „nečúti sebe“ nevědět o sobě 2. bez předmětu být ve vnímavém stavu, zvl. bdít, nespat (sr. StčS s. v. „pročúti“) 3. co (zvl. účinek, prožitek, pocit ap.), kde jak zakoušet, zažívat, zvl. „na sobě“ ap. cítit, pociťovat 4. koho, co, s větou obsah. ap. pozorovat, pozorováním zjišťovat někoho n. něco přítomného, postřehovat, zaznamenávat 5. koho, co, s větou obsah. poznávat, zjišťovat, zvl. s doplňkem, jakého ap. shledávat; (možné, budoucí) tušit; „čúti do sebe“ uvědomovat si o sobě něco, být si vědom něčeho Sr. čúti sě, počúti, cútiti, čeňuchati Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024). 
čúti, číti, -ju, -ješ, impftiv., číti, znamenati některým smyslem tělesným, cítiti, sinnlich wahrnehmen, fühlen, sentire; stsl. čuti noscere. — Tak czug sentiat ŽWittb. Athan. 226b. Ani znají ani czygyy Pror. Isa. 44, 19. Czzygij smyslové moji Ol. 2. Reg. 19, 35. To czugte na sobě sentite Pernšt. Fil. 2, 5; to čigme sentiamus t. 3, 15; pak-li co jinak čigete si sapitis tamt. Ani kterým čichem (smyslem) boha čiješ HusE. 1, 4. Jedny věci czigeme skrze viděnie, druhé skrze slyšenie, třetie skrze povoněnie a jiné czigem skrze dotčenie Alxp. 102. (Jiřík) pod nohama silné kamenie czyl jest Jiř. vid. 198a; mé nohy neczily země Brig. 22; czyly sme tě dotýkajíc tvých vlasóv, t. 64; czila kosa kámen KorMan. 170b. Žádného horka těla naše necżigi Alxp. 101. Mezi dřievím jedva czyty bieše Otc. 402b, t. j. jedva slyšeti (hrčící potok); že nahoře (na Capitoliu) žádného necziti Mart. 16b. Abychom czyly tvú vóni Modl. 34a; czyti tu vóni ŠtítBud. 102; strážní budú cžieti (m. číti) vóni masa vařeného OpMus. 8a; aby samec na ní (samici) toho smradu neczzill GestBř. 6b; zda neczygeſs smradu tak škaredého Otc. 433b; na třerí zemi já czigi (praví sup) NRada 751. Nemóžeme czijty té drahé manny Štít. ř. 91a; nemóžme czijty té pochotnosti tamt.; (duše) czige chut v ústech ŠtítBud. 108. — Chziugu to po tvém vzdýchaní, že sě tobě nic ne miliu Jid. 164. Had sě plodem zbožen chziuge LMar. 63. Juž na tobě to chzugem, jak s’ sě věrně s námi smířil AlxBM. 6, 26. Hospodina na sě sě hněvajíce neczygyu Pass. 465. V žalosti sebe neczygucz t. 289. Hořem sám neczugyu sebe Mast. 281. Pro své hřiechy czygemy pomstu Modl. 8b. Abych kromě tebe neczyl nižádné libosti t. 23b. Dobřě czygy, jehož nemohu vymluviti t. 3b. (Člověk) súdci svého czyge před sebú Štít. ř. 153b. Ktož by ċzyl do sebe některý hřiech Štít Bud. 143. Czzigeſs-li sě, že s’ sě nezpoviedal Kruml. 25la. Člověk czzige sě zasloňena stienem božieho křídla t. 230a. Hektor to (t. souboj s Achillem) přijal, czyge sílu i udatnost svú Troj. 139b. Priamus cżige, že se to úkladně děje t. 202. O smrti duchovní nižádný jinak cžijti nemóž, leč by ChelčP. 269a. — Čilý býti, vigere; bdíti, vigilare. Zda-li czigi smyslové moji vigent MamA. 30a; (Maria) czigiczy již neczugieſſe vigilans Hrad. 30b; mysléch leže sám jediný, neczygeſye nikte jiný, co by mi bylo sobě sdieti AlxV. 864; kněžna procútivši počě vzdychati a ſwe knyezie, an czygye takéž…, k ňemu povědě (sic, anakol.) Pass. 336; srov. stpol. czuć custodire, vigilare Jag. Arch. 3, 46. — Part. adj. Čujúcí, čijící, vlastně sentiens; a také sensibilis: czygiczy svět Comest. lb, věci czygiczie t. 3a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
čúti, číti, -ju, -ješ ned. čít, smyslově vnímat, cítit; tušit, předpokládat; být čilý, bdít Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
čúti, číti nedok. = cítiti, znamenati, pozorovati; trpěti; bdíti; — číti se = cítiti se, pokládati se Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|