čeňuchati, -aju, -á ipf.
1. (o zvířeti) koho čenichat, větřit, čichem vyhledávat
2. co, čeho (zvl. škodlivého, nevhodného) vyhledávat něco, mít zájem o něco
3. co do hloubky poznávat
4. (o osobě) co tušit, předvídat něco
Sr. čmuchati
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 8. 5. 2024).
čeňuchati, -aju, -áš, čenichati, riechen. (Ti lidé) zemščí jsú, zemské věci čenichají HusE. 3, 138. Necenichas těch věcí sapis Koř. Mat. 26, 23; jenž zemské věci cenichagi sapiunt t. Fil. 3, 19; abychom též cenichali ut sapiamus t. Fil. 3, 16; abychom čenichali Pernšt. tamt. Ty (věci) cženichayte RokycP. 62a. Hovadný člověk neċenicha těch věcí, kteréž sú nebeské RokycEvJan. 9a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
čeňuchati, -aju, -áš ned. čenichat, větřit; tušit, rozumět
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.