cútiti, -cu, -tí ipf.
sr. pocútiti, procútiti, ucútiti
co, s větou obsahovou na čem (na části těla ap.) cítit, pociťovat, vnímat, čít (různými smysly), (zrakem) pozorovat
Sr. psl. *otjutiti a pračeské *ocútiti, čúti
Autor: František Martínek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 28. 3. 2024).
cútiti, -cu, -tíš, impftiv., cítiti, fühlen, stsl. štutiti sentire, z tjut-. — (Máti) cziutyeczi zub wilchzĭ JidDrk. 43; nepřátely vás cytte Madianitští a zbíte je hostes vos sentiant Madianitae Kladr. Num. 25, 17.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
cútiti, cítiti, -cu, -tíš ned. cítit; považovat nepřátely vás cítie považují, mají vás za nepřátele
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.