Slovútné a mnoho vzáctné poctivosti panům purgmistruom a radám Starého a Nového slavných měst Pražských, panům a ochráncům sobě laskavě příznivým.

Slovútné a mnoho vzáctné poctivosti páni Pražané, páni mně laskavě přízniví, Vaším Milostem služby své povolné a hotové s vinšováním prospěchu a štěstí v radách a věcech obecných upřímně vinšuji.

Čímž by jedenkaždý vlasti své povinen byl, o tom Plato, vznešený mudřec, takto napsal: „Větší (řka) poctivost náleží k vlasti nežli k rodičům, to jest k otci a k mateři, prokázati. Nebo vlast nade všecky ty slavnější a svatější jest a v větší vážnosti bývá před Bohem a lidmi moudrými.“ A více také ctíti ji máme, buďto v zůřivém zastoupení aneb jí zastání, buďto také v povolném k ní se propůjčení nežli vlastního našeho otce. A na jiném místě, kdež vychvaluje krajinu a město Athénské, položil dvě příčiny, za kterýmiž ta země od svých měšťanův a obyvatelův nad jiné milována, šetřena a ctěna býti má: Jedno, že je jako matka z sebe zplodila, druhé, že je krmí a chová, dodávajíc jim netoliko tělesných potřeb, ale také v dobrém řádu a spravedlivých právích je řídíc a zpravujíc;