zyku nynějším je hláskový rozdíl v horký a hořký ustálen; ale v textech starých nalézají se ještě některé doklady odchylné a svědčící, že se vytčený rozdíl jen znenáhla vyvíjel a že mezi tímto vývojem za nč. odchylné horek, hořký atp. mohlo bývati náležité hořek, horký atp. Příklady
pro horký fervidus atd.: horky Pass. 345, horkoſt Pass. 334, (srdce) rozhorczylo ſye ŽWittb 72, 21 inflammatum est; za gorьkь má býti hořek a to je v dokladě: učiň kalkus (louh) čekankový, shřeje jej u vohně, ať jest horzek, a tiem sobě myj tvář Jádr. Jg.; –
pro hořký acerbus atd.: horzku žalost Hrad. 54ᵇ, horzcye plakati AnsOp. 4, horzcze plačíc Kat. v. 689, horzkoſt má prziehorzka ŽWittb. 42, 17, horzcžeti refervere Lact. 225c, hořčice Us., rozhořčiti Us., že se jim to ohorzczý ŠtítJes. 198ᵇ atd., z pravidla -ř-, ale dosti často také žádané -r-: w horkem pláči Pass. 451, horkymi slzami t. 454 (= nč. v hořkém pláči, hořkými slzami, o pláči a slzách jest a byl názor, že jsou hořké, srov. horzkym pláčem Vít. 89ᵃ, prziehorſkim pláčem UmR. 84, slez horzkich t. 260), (bojovníci) budúť v boji horczy tobě AlxV. 1103, adverb. (Petr) horcie plakáše EvFrimb. Luk. 22, 62, plakati velmi horczye AnsUn. (ČČMus. 1880, 352), (Ježíš) horcze umřel za ny NRada 1912, sám to horcze zaplatíš t. 410, horcze acerbe Lact 243ᵃ, horczycze Nom. 66ᵇ, horczyczye Vít. 92ᵇ, horczicze ChirB. 114ᵃ, ſhorcziczy Hrad. 103ᵃ, zrno horczyczne OtcA. 57ᵃ atd. (dokladu starého pro hořčicě, hořčičný nemám), rozhorczili sú duch jeho exacerbaverunt ŽKlem. 105, 33, že sě jim to ohorczí ŠtítMus. 88ᵇ atd. – V č. jsou tedy významy fervidus a acerbus rozlišeny rozdílem hláskovým hork- a hořk-; jinde jsou tu rozdíly tvarové, na př. rus. gorьkij, pol. gorzki = hořký, a rus. gorjačij pol. gorący = horký; taktéž v nářečích českých, která nemají ř: slc. horki (= hořký) a horiaci, mor.-slc. horky (= hořký) a horúcí BartD. 34.
Dále sem patří deminutiva na -rьka. Tu mělo by býti -rka, ale rozhoduje jméno základní. Na př. mírka, sekerka atp. podle míra, sekera; dcerka může býti podle dcera, ale také náležité z dcerьka; ke dv(ь)ri je náležité dimin. dvérky, dvérka Kom. Jg., dwirka udělati KolG. 1703, dwirkami KolEE. 1734, a anal. dvéřky, dvéřky železné Pref. 156, dwyrzkam KolF. 1591, dwyrzkami t., nč. dvírka i dvířka Us., místy s differencovanym významem (dvířka u kamen, dvířka ostatně, Us. ve Vamberku a u Plzně).
-rьl-.
Sem patří subst. orьlъ. Česky mělo by býti ořel gen. orla, srov. pol.
orzeł orła; ale analogií jest i nom. orel.
Slova horliti, horlivý atd. zajisté souvisí s hořeti, jsou tedy z gorьli-; ale souvislost s hořěti není dosti zjevná, proto analogie zde nerušila a zůstalo horlivý. Na př. horlywy oheň ardentissimus Brig. 69. Naproti tomu hořlavý, zjevně souvisíc s hořeti. má vždycky -ř.
