to praví mistr Avicenna, že člověk bývá od toho často malomocen. Také když sě opieš, na to pitie nic nejez, leč by sě velmi chtělo. Neb také chtěnie bývá z pomyšlenie. Také voda vadí na lačný želudek píti, nebo voda věčnú žádost jedení uhasí. Ale vždy pí čisté pitie a kalného sě varuj. Také na sytý žaludek mnoho nespi, ale radějie sě procházěj. Také vězte to, že čím jest lepšie pitie, tiem jest ihned po obědě píti škodnějšie. Jakož praví mistr Avicenna, že to silné pitie poráží nepožitú krmi svú mocí a tudy životu uškodí. A také létě muožete studené krmě jiesti, ale ne vždy, ale v zimě vždy horké. Také sě na plný žaludek nemýte, ani také brzo po lázni jezte, neb želudek v lázni svú přirozenú horkost tratí, a v uohnilé lázni sě nemýte, neboť sě od toho rozličná nemoc stává.
O třetiem také učí, aby sobě člověk neutěžil na hýbaní, ani velmi mnoho chodil usiluje, ani jezdil, ani skákal, ani běhal přielišně, nebo také vichtovánie mdlí a duši ven pudí, také slušie skrovně pokojnu býti tak, aby v uobém měl člověk pravú smiernost, aby ani právě odpočíval, ani sebú náramně hýbal.
O čtvrtém, to jest o spání a o bdění, a o tomť tak učí, aby vždy člověk včas lehl a spal, to jest když mrkne, a vždy prvé usnutie buď na pravé straně a potom, líbí li sě, muož sě na levú stranu obrátiti. Také ve dne neroďte mnoho spáti, a najviece, když jest žaludek prázen, neb v mešní hodinu, nebť sě od toho spánie studená nemoc stává, neb to praví mistr Ipokras, sen jest jako smrt obecná přirozen, aby nocí neběhal a dne nezameškal na jeho diele, totiž aby v noci spali a ve dne dělali, také znak nespěte, nebo od toho padúcie nemoc bývá.
O pátém, to jest o měkkosti a tvrdosti v životě, aby sě člověk horkého povětřie choval, nebo pro veliký pot člověk bude měkek, tak sě jest varovati veliké zimy, nebo zima svieže mokrost a tú želudek tvrdí.
O šestém, točiš o veselí a o smutku, takto učí, aby sě člověk choval přielišného veselé, nebo velikým veselím srdce sě otvoří a dušě vystúpí. O tom praví mistr Galienus, že viděl, ano jeden směje sě umřěl. Také sě stává od velikého hněvu neb od smutka, neb smutek raní srdce a odtud sě nemoc stane. Vo tom praví mistr Avicenna: Veliké sě
