[6v]číslo strany rukopisuraněného traňky hojiti, žeť je má uměti vařiti. Nebo každý traňk vařením muož mdlý i silný udělati, neboť na vaření nejviece moc traňku[2]omylem zapsáno „natranku“ záleží. I protož má každý lékař věděti, že bude li dávati kterému raněnému s rozumem traňku dobrého užívati, že tiem spieše každého zhojí i dokonalejie, i s menší bolestí. Neboť každá rána skrze traňk čiščie bude i kruntovněje se vyhojí. I protož máš znamenati, jakož mistr Anton radí, že i při hlavních ranách muožeš skrovně traňku užívati dáti, a tiem mdlejšieho, kterýť k hlavě příslušie, a to pro vyčištěnie [7r]číslo strany rukopisuté rány a pro spěšnějšie[c]spěšnějšie] ſpieſſneyſſie zhojenie. A přitom vždy věž každú ránu mastí dobrú, kteráť které ráně příslušie, neboť jsú masti rozličné, a tak čině a dále se rozumem spravuje a pilnost při raněných maje, budeš dobrým mistrem a lékařem dokonalým nazván.
O lékaři
Tuto se pokládá jedna správa a naučenie mistra Antonie, co do sebe lékaři ranní jmieti mají a čeho se vystřiehati a chovati mají. A to takto, jakož mistr Avicenna praví a vypisuje[d]vypisuje] wypiſſugy.
Nejprvé, aby nebyl lékař opilý, a zvláště nedbavý. Druhé – nečistý a smilný. Třetie – neščastný a uřklivý, nebo každý [7v]číslo strany rukopisučlověk nečistého pohleděnie daleko viece muož ráně uškoditi a skaziti nežli uzdraviti. I protož se každý raněný má varovati a vystřiehati lékaře takového, a zvláště nového, kteříž se tepruv na tobě učiti má. Nebo každý člověk skrze takové lékaře musil by zaveden býti nebo k chromotě přijíti, a strach i vo hrdlo, i protož jest slušné a dobré každému hledati sobě lékaře skušeného, aby jím člověk mohl bezpečen a jist bejti. Nebo když máš lékaře skušeného a jistého, daleko se s menší bolestí hojiti budeš a bez strachu, a to skrze doufánie lékaře a mistra svého, nebo máš v [8r]číslo strany rukopisuněm úplně naději a vieru položenú. A k tomu se také má každý raněný chovati a držeti vedlé rozkázanie a naučenie lékaře svého. Nebo jestliže poslúchati mistra svého nebudeš, sám se zavedeš a lékařť tebú nic povinen nebude, i protož mnozí u veliké nebezpečenstvie upadují a někteří se až k smrti zavodie a připravují. A to vše skrze své neposlušenstvie a nezachovávanie, nebo jest to často shledáno, že již mnozí, vyhojiece se, i umierají, a někteří od malých ran ochromují. A to vše bývá pro[e]pro] przo neřádné chovánie. A potom tepruv lékařom neuměnie[f]neuměnie] anevmyenye připisují, súce sebú sami vinni skrze své
