neb, když chvály Bohu vzdávám a jméno nebeské
vzývám, hned veselej si vedou jak starcove velcí,
tak i jehňátka malý, skáčí sobě bujně kozlátka,
[40] vlk pak zpátky běží, škodní toho jmína mrzácí
se strašejí; tak buď moje stráž, moje láska Ježíšek.
Tuť jsem já to viděl pachole, nevěřil by, k němužto
z vejchodních bohatí příjeli tří králove končin,
velike nesouce dary a tomu pacholátku malému
[45] jsou je dali: jemu se klanějíce, králi mocnému.
Bartoň:
Ó šťastný starečku! Šťastný, dím vpravdě, pastýři!
Tys to děťátko viděl? Ty na to zrozenátko milostný
patřil? Hle, šťastnější vůl a osel, nežli já jsem!
Ó, kdyby dáno bylo takového malého pastušku
[50] nám viděti, zanechám v chalupi všeho, hnedky pospěšným
půjdu během a darem jemu nejlepšího beránka
chci dát, an by na mých se mohl naleznouti ovčíních.
Mám holubičku doma krásnou, vrkavýho holoubka,
hůl přemilou, strakatou, řemesnýho kunstu a díla,
[55] za níž mně onehdá dvý tučných, věř mi, skopíků
dávali – tať se hodí dobře pro malého pastušku!
A k tomu jsou některý v kabeli mé kaštany dobrý,
máme planých jablek, tlačenýho v hojnosti sejra!
Vezma toho, co mohu, a dámť maličkému Ježíšku.
[60] Jen, kde to Páně malý, dej, Kardubo, medle, našinci?
Karduba:
Město Betlém jmenují, [v]text doplněný editorem[17]Tichá 1970 doplňuje také. slaměným to holátko maličký
chlívě leží a tupý jehožto oslátko, volátko
zahřívá a chrání; v těchť jsou také králove jeslích
to pacholátko ctili. Dáváť každému se rádo,
[65] poupě zlatý viděti, milujeť obzvláštně pastušky,
neb z našeho nemohu jeho dosti vychváliti řádu!
Já sám půjdu s tebou, a chciť take jedno kozlátko
vzíti sebou a malou pro malého synáčka kolíbku.
Hle, všudy již sedlský kouří k nebi vzhůru komíny
[70] a černý padají z vysokých hor na střechy stíny.
Dnes již pozdě bude, vzejtrať sobě přivstana ráno
půjdeme. Měj se zatim, upřímný Bartoni, dobře!
