[99r]číslo strany rukopisu

Když se král Jan v zemi uváza,

Zajiecovi s měšťany na Míšňany jěti káza.

Tu se s nimi u Labe potkachu

a na božie narozenie v noci boj vzachu.

Když na ně okolo vsi jeti chtiechu,

propade se pan Zajiec pohřiechu.

A však tu Němce pobichu

a z země je vypudichu.

Po tom počechu mu na Budyni škoditi,

pro to musi král k Budyni jeti.

Za sobú káza měšťanóm jíti,

chtě kotem jeho dobyti.

Tu před Budyní ležechu,

až jeho i dobychu.

Pak zemené mezi králem a královú tak radichu,

až je spolu i svadichu.

Králová v městě s Zajiecem bieše,

král s zemany pražský hrad jmějieše.

Král jěde s mocí, chtě města dobyti

a chtě svú královú zabiti.

Zajiecovi lidé města bránichu

a královi jeho nepoddachu.

Král z toho je se hněvati,

káza vše města zapalovati.

Tú válkú zemi mnoho zlého učinichu,

až je po tom však smieřichu.

[99v]číslo strany rukopisu

Po tom král na rakúského jěde,

tu u boj veliký velmi vnide.

Den svatého Václava boj vzechu

a to mnozí viděchu:

u vojště svatého Václava,

an české vojsko požehnává,

na Němce mečem mává

a velikú jim hruozu dává.

Tu sě Čechové hrdinsky mějiechu,

bratra jemu s pěti sty jechu.

V tom boji pana Plichtu zabichu

a mnoho koňóv Čechové ztratichu.

Na tom miestě kostel postavichu

a svatému Václavu jej oslavichu.

Po tom do Šváb král Jan jdieše.

Jednomu kupci u blátě vuoz vězieše.

Král káza jemu pomáhati,

svuoj kuoň na před uvázati.

Tehdy král na koně ponuče

i vytrže z bláta vuoz rúče.

Kupec královi kuoň vráti

i je se jemu děkovati.

Král zasmiev se jemu vece:

„Á, nemúdrý člověče!

Neslušieť na vozném koni seděti králi,

bóh dajť zaň sto hřiven dali.“

Kupec na králuov kuoň vsěde

a k městu vesel přijěde.

Za kuoň mu XX hřiven dachu

a krále českého čest poznachu.

[97r]číslo strany rukopisu

Želej, české pokolenie,

škody, jenž se stala nénie:

sšel ctný pan Vilém z Valdeka,

přétel českého jazyka,

tak žalostivě pohřiechu,

jehož čest všě Čechy jmiechu

a vše pro svú pravú vieru

a cizozemskú zlú nevěru.

Přepadl se meč země české,

jenž tupil hlavy německé,

na všě strany Čechóv bráně.

Škoda Čechóv jest v tom páně!

By Čechy právě věděli,

co sú jeho škodú vzeli,

teprv by právě pykali,

k bohu jeho žalovali.

Ti, ješto sú rádi tomu,

snad pohřiechu přijdú k tomu rovu,

že by jeho na pomoc

vykopali rádi z rovu.

Zlá příhodo, co si zděla,

co li s toho zisku jměla?

Co šlechetných pánóv střela

v nově jest v rovu zavřela!

Žlebského Čenka mladého,

Vartmberka[a]Vartmberka] Wathmberka hrdin[97v]číslo strany rukopisuného,