čarodějníky, Arfaxat a Zaroes, dvě velice sani s sebú vedúc jdeta, kterýmžto saněma plamen smrdutý jako síra z úst i z chřiepí plápolaje, mnohé lidi do smrti zabíjieše. To svatý Matúš uslyšav, znamením svatého kříže se požehnav, proti nim bezpečně vyšel. Jehožto jakž brzo ty sani uzřechu, tak před jeho nohami padše, spáti počechu. Tehda těm čarodějníkóm svatý Matúš vece: Kde jest vašich čáróv řemeslo, to nynie ukažte! Vzbuďte své sani proti mně, móžete li, ale to vězta, bych byl za to hospodina poprosil, to což ste chtěli nade mnú učiniti, to by se bylo nad vámi stalo. V tu hodinu, když množstvie lida na dívanie k nim se sešli, kázal boží mocí svatý Matúš těm saniem pryč zajíti. A inhed, nižádnému neuškodivše, pryč se braly.
V tu dobu svatý Matúš obrátiv se k lidu, poče o rajské kráse krásně velmi mluviti a kterak jest pro hřiech první otec lidského národa Adam odtad vyhnán, ale skrze Jezukristovo narozenie a jeho svaté krve prolitie k rajským bydlóm lidský národ opět jest navrácen. A když tak svatý Matúš o vieře zvučně lidem kázáše, pojide veliký ryk, ano dvořené i jiní lidé královice teprv umrlého žalostivě pláčí. Jehožto když ta dva čarodějníky vzkřiesiti nemohli, počechu rozliční královi raditi a řkúc: Móž to, králi, býti, žeť jest tvój syn pochvácen i vsazen mezi bohy. Proněžto nic lepšieho nenie, než učiň svému synu na čest chrám a jeho obraz modlebný. Potom inhed za tú řečí onen novokřstěný, svatého Matúše apoštola hospodář, kázav tú dvú čarodějníkú
