uvo[pA3r]číslo strany rukopisudí na toho, kterýž se spočátku vítězstvím pochloubal, tak, že tim mečem zaražen jsa, s potupou uteci a někde v divokých lesích ukrývati se musí. Skrze ten pak meč ducha, jenž jest slovo Boží, rozumějí se Písma svatá, v nichž se Bůh lidem v své podstatě i vůli pronesl a vyjevil; to jest zákon Mojžíšův, písma prorocká, evanjelická a apoštolská, kteráž sv. Pavel písmem od Boha vdechnutým nazývá a svědčí o nich, že jsou k naučení, potrestání, k napravení i k dokonalosti člověka užitečná a beze všech přídavkův dostatečná.

Z těch Písem i sám Syn Boží v boji svém proti satanovi na poušti meč duchovní bral, tim štítem se zamítal a nad nepřítelem netoliko svítězil, ale i preč ho od sebe zahnal. Při kterémžto boji Pána našeho sluší toho bedlivě pošetřiti, že i satan Písem svatých proti němu požíval a těmi meč ducha z rukou jako vydříti usiloval. A kdyžť jest se o nejsvětějšího Pána tak lehkomyslně otříti nestyděl, o kohož by se z lidí pokusiti nesměl? Kdežto čemu se nejprvé diviti, přezlostné-li jeho chytrosti, čili tak smělé a drzí nestydatosti? Nebo co mohlo vymyšleno býti chytřejšího a lstivějšího jako svědectví Písem svatých, kteráž v sobě naučení pravé víry a pobožnosti obsahují, k zjevné pronevěře a bezbožnosti natahovati? Co nad to mohlo býti smělejšího a nestydatějšího jako do rukou bráti a zchápati se toho meče, kteréhož velmi nenávidí a jehož ani blesku zdaleka strpěti nemůže. Jaká tu musila býti drzí udatnost, když proti Kristu Písmy bojoval, věda o tom výborně, že ta vydána jsou původem ducha Božího a Kristova a Kristus že proto na svět poslán, aby skutky ďáblovy kazil?

Vizme také, jak jest chytře a obmyslně slova Božího užíval. Když se s nejsvětějším Pánem a Spasitelem naším na vrchu makovice chrámu jeruzalemského postavil, promluvil k němu: Jsi-li Boží syn, spusť se dolů. Nebo psáno jest: Anjelům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali, a ti