[A3v]číslo strany rukopisubez vylití krve křesťanské, dobře tomu z historií předkův svých rozumím. Toto všecko že tak samo v sobě jest, každý povědomý historií tomu místo dáti musí. Avšak jakož napovědíno, předce mnozí z nábožné žádosti navštěvovali ta místa a ohledávali to město někdy svaté, nyní pak zbořené, pusté a panství tureckému poddané. Nebo že mnohá zmínka děje se o něm v Písmích svatých obojího Zákona a připomínají se velicí skutkové Boží, kteříž se tam dáli, každé pobožné srdce žádá toho, aby těch míst povědom býti mohl. Že pak ne všickni pobožní mají ty příčiny a mohou k tomu přijíti, aby tělesně ty věci spatřiti a ohledati mohli, poslouží k tomu tato tabule a vypsání její, že aspoň očima mysli své a duchem v těch místech postaviti se a na ně hleděti a tak Písmům svatým lépe rozuměti moci budou. Nebo ta jest povaha a vlastnost lidské mysli, že se i do nejdalších krajin svým myšlením projíti a ty věci člověku jako přítomné představiti může, kterýchž by sic očima svýma tělesně, dokud živ, viděti nemohl.

V tomto pak mém překládaní z jazyku latinského hleděl jsem zachovati tu věrnost, abych ničehož po autorovi neměnil a neopravoval: nežli což nejmožněji bylo, jestliže ne všudy v slovích, ale jistě v rozumu a smyslu všeho tak zanechal, jakž od něho položeno. Dobře-li se to ode mne stalo, má svobodu každý souditi. Mnohé věci budou se snad mnohým zdáti bezpotřebné, neužitečné, pověrné a nepravé. Aniž já sám komu radím, aby vše za pravé přijímal a všemu věřil, což se tuto mímo svatá Písma a pravdivé historie připomíná. Lidská to věc, aneb raději lidský neduh, k skutkům Božím a slovu jeho přidávati a přičiněti toho, což by se zdálo sloužiti k zveličení předivných skutkův božských. Řecký pak národ nejvíce, kterýž se hned sprvu křesťanstva v těch místech osadil, náchylný býval k snadnému uvěření a rozličným lidským poboňkům a pověrám, zvláště s počátku svého obrácení od modlářství pohanského k náboženství křesťanskému. A protož jedenkaždý čta rozuměj, rozuměje rozsuzuj a ty věci sobě vybírej, kteréž by ku pobožnosti sloužily a k vyrozumění Písem svatých, jenž jsou pravidlo víry i života, úžitek přinesti mohly. Pán Bůh nebeský rač milost svou a požehnání svaté k této práci dáti, aby mnohým z národu našeho k zbuzení v nich pravé pobožnosti a šlechetného života prospěšná a užitečná byla. Amen.

Dán v Praze v pondělí, den sv. Bartoloměje,[1]24. srpna apoštola Páně, léta 1592.

M. Daniel Adam z Veleslavína