[10v]číslo strany rukopisumu se moudrosti. Naspoříť mu se, řku, takto. Když přečta to krátké, domyslíš se nazpět zase, že tak jest neforemná, škodlivá nevěra pikhartská rozumnému člověku jako zavilost dřevu a že zpuosobnějšieho člověka k ohni nežli k nádobě činí. A že svět proti nebi jest slatinný, planý jako les proti zahradě rajské. Slibem pak světa odřeknutí že jest sekyře podobné, jímž ne sami se jako ani dřevo, než kněz nasazením topořiště kmotruov nás vyťal, a že ten slib vzácný nemuož zahynúti ve křtu jako ani ona [11r]číslo strany rukopisusekyra v Jordáně utonúti. A že jest ten právě pokřtěn aneb se odřekl světa, ktož v světě žádným přirozeným nevězí hříchem. A dál že předkové naši jsou v hrobích jako kořen v zemi zahrabáni, nám návěští dávajíc, že z nich vypukaní my tudíž v též s nimi zemi, z níž sme pošli, hníti budeme zahrabáni. Dál pak smysla přispoření jest se domysliti, že to jest a slóve pohoršení okleštění odřečením hodné, co jest koli zbytečného, by pak i přirozené bylo, bez čehož člověk neřku živ, ale spasen býti muož a [11v]číslo strany rukopisuušlechtilejí k potřebě boží jako okleštěné z zbytečných větví dřevo k korbelíku se hoditi, jako i bez zboží a bez světské cti v zboží záležící, jenž jest jako korbeláři kuora Pánu Buohu neužitečné ani nám dlúho jako i ni korbelíku potřebné, samého hnoje hodné. Domyslíš se i toho, že strach pekla a bolestné skroušení neškodí člověku, než jest jako pila drobnost, tak pokoru puosobí a z drtin hřiechuov zpovědí vyčišťují. A že sou hříchové trtinám aneb vedlé čtení mrvám oslepujícím a do jámy svuodci vedeného mecící podo[12r]číslo strany rukopisubní. A zpověd pravá jest každého zvlášť zejména, a ne jen všech sumou se vyznati, jako nebozez ne celý stržen, než zdrobený vysejpá, a že tak zpověd zlehčuje kajíciemu hříchy, jako nebozez tvrdé dřevo na drobné trtiny mělí, k shnití snadnější. Vezma dál příčinu, domyslíš se, že pokora jako nízký korbelík od převrácení k poběhlosti, k zatracení a od rozlití milosti boží bezpečna. Leč by ta pokora nízkému špalíku podobná, jenž v se nic vlíti nedá, to jest zlá, písmem zahájena řkoucím: Nebývaj pokorným