[545]číslo strany rukopisuJešče li máš biskupa? K tomu on vecě: Ješče, pane. A ona k němu vecě: Rci jemu, ať za mě buoha prosí, nebť jest pravý apoštol a sluha buoží. Tehda ten jáhen od nie odšed, třetí den sě opět k niej vrátiv, na dveřě potlúkl. A když mu nikte neodevřěl, k uokýšku[1682]podtrženo Hankou, in margine různočtení „Ms. al. uokyſſky tišt. okenku, okeneczku“ přišed, ji, ana umřěvši leží, uzřěl. Zasě sě rúče k biskupu vrátiv, jemu pověděl. Tehda biskup s žáky a s duchovnými k tomu svatému tělu přišed, za duši službu nábožně odpěv. A v niž hodinu jejie[apl]jejie] giegye tělo z pelešě vyneseno, nalezli, ano žena byla a tu sě tajiec, bohu snažně slúžiec, u pústenníkovém rúšě bydléc, svój živuot konala. Tu buohu poděkovavše, to svaté tělo s velikú[apm]velikú] welykuku ctí pochovali. To sě dálo po Ježíšově narození dvě stě let.
Život Dionyzie, dóstojného mučenníka
Svatý Dionyzius buoží mučenník s svatým Pavlem jest na vieru obrácen. O tom sě tak píše, jež když toho dne, jehožto dne náš spasitel na kříži pně umřěl, vše sě povětřie zatemnilo. Proněžto všickni staří mudrci, jenžto v tom městě, ješto Athenis slóve, bydléchu, sě spolu sšedše, nemohli nalézti, proč by sě v tu hodinu slunce zatemnilo, neb jest tomu tehdy nebyl přirozený čas. A protož, jakžto sě v těch knihách Skolasticě píše, jež ti mudrci k téj[1683]sic! cíli[1684]slova téj cíli podtržena Hankou, in margine různočtení „tak take Ms. al., tišt. k tomu czili“ přihnáni, jež sú řéci musili, anebo buoh, jenž jest nade vším přirozením, něco trpí, anebo všeho světa přirozenie řád v sobě proměnije. Potom těch časuov ti mudrci z toho města s měščany oltář jeden učinivše, nad oltářem takto napsati kázali: To jest oltář buoha
