rozprá[357]číslo strany rukopisuvějě a řka: Když ten diábel, jenž mě, abych sě zabil, připravil, na věčné muky mě vede, tehda svatý Jakub přěd hospodina přědstúpil, mě ode diáblóv obránil a mé navrácenie k životu na bozě uprosil.
Píše také svatý otec papež Kalixtus, jež jeden měščenín z města Bacinon po božiem narození tisíc a sto let k svatému Jakubu na púšči šel, za nic jiné svatého Jákoba neprosě, jediné za to, aby ho nikterýž nepřietel nikda nejímal. A když zasě s púti jdieše, pohani jej jěli a jej na rozličných trziech prodávali, řetězi okujíc, a vždy jemu řetězi opadovaly. A když ho jednú dvojěmi řetězi okovachu, počě svatého Jakuba, aby ho zprostil, prositi. Tu sě jemu svatý Jakub zěvil a řka: To věz, ež proto toto vězenie[aii]vězenie] wiezienye trpíš, ež, zapomněv, neprosils za své dušě spasenie, jednos prosil za svého těla nejětie. Ale proto, ežť jest hospodin milostivý, poslal mě, abych tě zprostil. Tehda inhed řetězi sě ztroskotachu, an kus řetězě polapiv, přěs nesnadné púščě pohanské i přěs tvrdé tvrzě s prací utekl. A když ho kto chtěl jieti, jakž řetěz u ňeho uzřěl, tak jeho inhed užasna sě nechal. Pakli chtěla která zvěř na púšči jej přěžěsiti[1123]podtrženo Hankou, in margine různočtení „tišt. przediesiti“, a jakž řetěz uzřěla, tak inhed pryč běžala. A tak sě domóv ve zdraví vrátil, chvále boha a svatého Jakuba.
O svatém Kristoforu[1124]zapsáno jinou, soudobou (?) rukou
Svatý Kristofor dokad viery nepřijal, dotad slul Reprobus, ale jakž
