člověka na skončení tak veliké skrúšenie, jež i múk i čistce zbaven bude a přijme od boha inhed celé odpuštěnie. Neb skrúšenie, jakž praví svatý Jeronymus, jest veliké za hřiechy dosti učiněnie. Druzí sú, ješto se zpoviedavše, kakž jsú kolivěk podlé zpovědníkovy rady své pokánie naplnili, avšak proto, ež jest nesnadno zpovědníkovi shodnúti, kak kto má mnoho za své hřiechy pokánie trpěti, neb to jediný sám buoh vie, proněžto, což jest menšie pokánie, než jsú hřieši zaslúžili, za to v očistci odhořeti musí tak dlúho, jelikož líbo jest pravedlnosti božie, kromě ač by kto z dobré vóle sám od sebe za to dosti učinil. Pakli kto to zamešká, v čistci za to ukrutně odhořeti musí. A ten oheň jest tak těžký, jakžto praví svatý Augustin, ač nenie dušém věčný, však přesiluje všeho světa muky. A studen jest náš oheň proti horkosti očistcového ohně.
O tom jest psáno v knihách o svatých otcích, ež byl jeden sluha boží těžkú nemocí dlúho nemocen tak, ež již s pokorú trpěti nemožieše. Tehda anděl k němu přišed, dal jemu volenie, anebo v čistci jednu hodinu přetrpěti, nebo tu těžkú nemoc na světě ještě devět let trpěti. Tehda ten sluha boží vděčně přijme v čistci jednu hodinu přetrpěti. A když skončav, s tohoto světa do čistce přišel, málo pobyv, na anděla vzvola a řka: Anděle svatý, proč nade mnú hýříš! Slíbils mi, abych jednu hodinu v čistci přetrpěl, a již jest sto let minulo, jakž sem tuto. K němužto anděl vece: Já proti tobě nehýřím, neb jen čtvrt jediné hodiny v čistci jsi
