malých dnech svatý otec Metudius do Čech přijěv, svatú Ludmilu se mnohými jinými pokřstil. Skrzě něžto svatá viera v českéj zemi mocně sě jest vzplodila. To vida diábel, ano sě z jeho moci množstvie dúš zproštije, české pány proti kniežěti vzbudil a pro křesťanskú vieru to věrné kniežě z české země vypuzen. Proněžto inhed sě pozdvih, do Moravy k královi Svatoplukovi a k biskupu Metodovi jěl. A tu poctivě ot nich přijat, některý čas s nimi přěbyl. Ale jež vedlé lsti zlost na čas pobujějíc, dlúho tráti nemóže, v českéj zemi stařější páni opět svého vévodu zasě se ctí otezvali. A on vrátiv sě, ve jmě svaté královny kostel u pražském městě učinil, jakž byl v tom v svém poběžení matcě buoží u Moravě slíbil. To j’ ten buoží muž, z prvních české země kniežat byl, jenž jest buožie domy zakládal a kněží s žákovstvem i s duchovnými k buoží službě připósobil.
A potom s svú svatú hospodyní Ludmilú tři syny jměl a tři dcery, jakžto jemu byl svatý otec Metudius přědřekl, ež sě jeho sčedie ve všem dobrém jmělo vzploditi. A zatiem s velikú ctí své dni vévoda Bořivoj zved, buohu sě poručiv, skončal. A miesto něho syn jeho Sbyhniv české kněžstvie přijal. Ten také jakžto i otec kostely, kněží i vieru křesťanskú slavně povýšiv, skončal. A miesto něho Vratislav, svatého Václava otec, v Čechách kniežětem byl. A ten jest ve jmě svatého Jiřie
