otpovědě a řka: Syny má jsta zahynula a má hospodyni násilím otjata. Tehda rozliční lidé slyšiec od tú rytieří, běžiechu se všěch strán, dívajíce sě a řkúc: Kak jest u velikéj chudobě mezi námi bydlil. Potom mezitojí ta dva rytieřě počěsta k němu poselstvie dieti prosiec od ciesařě, aby sě k dvoru vrátil. A když jima povoli, oblekše jeho v dobré rúcho, s ním sě k ciesařovu dvoru vrátista. To ciesař uslyšav, s velikú myslí proti němu vyjel a jeho s milostivú ctí přijal, tiežě jeho, kde by byl, kakli by bylo sě jemu přihodilo. A když všěcky své příhody pořád povědě, počě jeho ciesař prositi, aby sě opět v starostve nad rytieřstvem uvázal a proti jedněm protivníkóm ciesařovým, již obecné dobré hubiechu, sbera sě s lidmi vojensky jěl. Tomu sě svatý Eustachius pro obecné dobré nic nepobrániv, ale rytieřstvo i všeliký lid na vojnu zpósobiv, naleze, ano malý lid proti nepřátelskéj moci, proněžto káza po všěch městech podobnějších k boji lidí berúc k sobě přivésti. Mezi nimižto tomu městu, tu ješto syny svatého Eustachia bydlésta, dva člověky na vojnu sě dostasta, vydati. Tehda všěcka obec vidúc tato dva bratřencě ke všemu dobrému podobná, na vojnu jě starostě rytieřskému, svatému Eustachovi, vydachu. Uzřěv jě Eustachius, mládenečky nádobná, ve nraviech i ve vší dobréj postavě sličná, počě jě milovati a mezi prvními dobrými jmieti. A tak odtad všickni na vojnu sě vzdvihše, nepřátely mocně pobivše, se vší vojskú v tom městě, ješto hospodyně svatého Eustachia […]text doplněný editorem[1781]vypuštěna část levého i pravého sloupce, kus textu byl na volném prostoru dopsán rukou 1. poloviny 18. století; in margine Hankova poznámka „Przes pul druheho listu chybj Wiz Ms. al.“
Život svatého Leonarda papežě sě vypravuje
Svatý Leonardus byl jest těch časuov pět set let po božiem narození svatý křest ot svatého Remigie, římského arcibiskupa, přijem, ot něho sě svatým obyčějóm a písmu svatému spořě naučil. Otec svatého Leonarda s svými přívuznými na krále franského dvořě učení a první biechu. A na němžto dvořě svatý Leonardus královi velmi libý bieše tak, ež pro jeho prosbu všěcky vězně propustiti
