Dochovajíc mne smrti a oči moji přikryjíc, učiniž sbuožie, cožť líbo. K niejžto svatá Lucia vecě: Kakú za to otplatu přijmeš, jež mrúci dáš, jehožto s suobú vzieti nemóžeš. Protož daj, dokad si živa, a tak za to ot buoha otplatu jmieti budeš. A když sě ottad domuov vrátivše, sboží mezi chudé rozpósobováchu, donese sě to jejie choti, za něhožto přědtiem byla otdána. Proněžto přišed, počě jejie pěstúny tázati, proč by sě to dálo. Jemužto pěstúna múdřě otpovědě a řkúc: Panna tvá užitečnějšie sbuožie nalezši, proto toto sbuožie rozpósobuje, aby tvým jménem jiné kúpila. Tomu on jako nesmyslivý uvěřiv, jiej ostatka prodávati pomáhal.
A když to svatá Lucia všecko mezi chudé rozpósobila, chot jejie očitě to uznamenav, ji přěd súdci vedl a na ni žaloval a řka: Křesťanka jest a činí proti ciesařovým právuom. V tu dobu ji súdcě Paschazius počě pobiezěti, aby modlám pohanským obět vzdala. Otpovědě jemu svatá Lucia a řkúc: Liba buohu jest obět navščevovati chudých a jim u potřěbu pomáhati. A již když nemám jiného nic jemu ofěrovati, sama sě jemu vdávaji, mému spasiteli Jezukristu. K niejž Paschazius vecě: Dědičstvie jsi své s šeřadnými lidmi ztrávila, a protož jako zlá mluvíš. Jemužto svatá Lucijě vecě: Já jsem své dědičstvie bezpečně chovala a o šeředství nic nevědě. Jiejžto když Paschazius mnoho trýzní hroziti počě, svatá Lucia jemu vecě: Aj toť tělo mé k všelikému utrpení jest hotovo. Co sě meškáš! Počni, synu diáblový,
