smrt trpěla, než ten svatý slib rušila.
To vidúci Konstancia, počě otci raditi, aby ji Gallikanovi slíbil, když by sě s vítězstvím zasě vrátil. A za to prosieci, aby tě dvě dceři, ješto Gallikanus z dřěvní ženú jměl, při niej ostavil, aby sě nravóm a obyčějóm jich otcě učila, a miesto ní já jemu požíči dvú svú úřědníkú, svatého Jana a svatého Pavla. A když sě o tu řěč všickni sjednachu, tehda Gallikan pojem s sobú Jana a Pavla a s nimi lid veliký vojenský táhl do té vlasti. Tu jej nepřietelé utkavše, jeho lid rozrazivše, do města Trácie jej vehnachu a v tom městě vojensky jej oblehli. V tu dobu přistúpivše k Gallikanovi svatý Jan a Pavel, jemu pověděchu a řkúce: Slib sě k pravému bohu Jezukristu, a inhed nad nepřátely svítězíš lépe, nežs kdy svítězil. Tehda Gallikan snažně slíbi a sě pravému bohu Jezukristu poruči. A jakžto brzo učini, tak sě jemu zěvi jeden mladec nádobný a nesa kříž na plecí i promluvi k ňemu a řka: Vezmi meč svuoj, podiž za mnú. Tehda Gallikan vzem meč i pojide za ním, a tak projide všě vojenské zástupy až do stanu králevého. Tu sě nic nebivše, než bohem daným strachem všěcky vzhrozivše, k tomu nepřátely připudichu, jež svú věrú Římanóm podavše sě slíbichu. Ten div Gallikanus znamenav, křest svatý přijal, do Říma sě vrátil, ode všeho lidu s velikú ctí přijat. Tu přijěv i počě prositi ciesařě, aby ho z svatebného slibu zbavil a své dcery jemu nedával a řka: Slíbil sem všemohúciemu bohu čistotu do smrti držěti. To sě počě velmi ciesařovi líbiti, svoji dvě dceři, jížto měl bieše Gallikan z dřěvní ženú, krščeně nalezl. Tomu sě uradoval, svuoj úřad Římanóm vzdav, rozdav vše své chudým sbožie i slúžil v chudobě Jezukristu. V téj chudobě mnoho divóv buoh skrzěň učinil, a to zvlášče, ež jediným vzezřěním zlé duchy z lidí vyhánieše.
V ty časy Konstantin
