Tu pravie staří mistři, jež otci světí v temniciech u přědpeklí jsúce, čas vyvedenie svého přiblíženie již znamenajíce, některým činem přěd diáblem své utěšenie ukazováchu. To diábel uznamenav, jenžto bieše k smrti Ježíšově ponukl židóm, počě dvojím činem toho hlédati, kak jeho umučenie rušil. Najprvé skrzě Judášě, jakžto praví Remigius, ež Judášovi inhed diábel v srdce tanul požělenie jeho prorady, proněžto inhed řekl Judáš: Shřěšil jsem, proradiv krev nevinú. A to řek, i povrhl těch třidcěti peněz starostám židovským. A to proto učinil, aby židé vezmúc své peniezě, na Ježíše přěd Pilátem nežalovali.
Druhé chtěl diábel rušiti Ježíšovu smrt skrzě Pilátovu, jakž praví mistr Rabanus: Vida diábel, ež skrzě Ježíšovo umučenie jmělo býti hřiešných duší vykúpenie, jakež byl skrzě prvú ženu v ráji smrt světu vnesl, takež skrzě ženu Pilátovu našemu spasení přěkaziti chtěl. Protož Pilát druhým činem sě pokusi, moh li by Ježíšě propustiti, i propovědě k Židóm a řka: Jmáte v svém obyčěji, ež na velikonočnie hody jmám vám propustiti vězně jednoho. Voléc anebo Ježíšě, krále židovského, neb Barabášě, jenžto bieše pro vraždu jat? Tehda všickni Židie zavolachu: Propusť nám Barabášě. K tomu Pilát vecě: A což učiním z krále židovského? Oni vzvolachu: Ukřižij jeho. K tomu Pilát vecě: Tehda chcete, abych vám krále židovského ukřižoval? K tomu Židie řechu: My nejmámy krále než svého ciesařě,
