[…]text doplněný editorem kralije i vévodí. Téjť dávaji mého milého, jednoho syna, aby byla tomu matka, jemužto jsem já otec. Dievkú ji vizi, matkú ji čini, jméno jie dávaji Porodnicě. Však proto ostane v cělosti jejie čisté děvojstvie a tak bude bez mužského poznánie matkú tomu, jemužto jsem já božským činem otec, neb chci tak tiem činem všemu světu pomoci. Již nebude nazvána Eva matkú všěch na světě přěbývajících, ale již téjto děvici chvála bude vzdávána z toho, co sě dobrého bude na nebi i na zemi dieti.
Tehda anděl to poselstvie ot svaté trojicě přijem, k nebeskéj děvici k modlitebnému pokoji sě přiblíživ a přěd ní s velikú poctí poklek, vzkázanie nebeské jiej prořekl a řka: Zdráva, milosti plná. Tu praví svatý Ambrož, ež anděl k niej vstúpiv, nenalezl jie v uliciech, ne na obecních na svěckéj věci hlédajíci, ne na tržišti s lidmi o jěšitných věcech mluviece, jakžto nynějšieho světa mnohé panny činie, ale v skrytném pokojíku nalezl ji, ana sě buohu modlí a prosiec, aby buoh seslal na svět syna svého jediného dávno slíbeného. A jakžto svatý Jeroným v jedněch starých knihách nalezl, v tu hodinu Maria čtieše svatého Izaiášě proročstvie, tu ješto sě píše: Aj toť hlava, točíš dievka počne i porodí syna, jemužto jmě bude Emanuel, točíš buoh s námi. To přěčetši i počě mysliti a v svém srdci žádajíc vzdychati, tak v sobě mluvieci: É, bych já věděla, která to bude tak svatá i dóstojná dievka, z niežto sě jmá naroditi všemu světu slíbený spasitel, kak bych já
