jmělo, ež za dávných časóv v českéj zemi nábožní křestěné, když sě hřímanie báli, tehda postavník hromničí na čest světiej královně zajžhli, aby jejie svatú prosbú ot úraza byli hromového uchováni. Protož ty postavníky, ješto toho svatého dne v kosteléch kněžie světie, Čechové jsú Hromnicě nazvali s tiem úmyslem, aby, kdež by ty postavníky světie královně na čest zajžhli, tu hrom nic nejměl činiti.
Ten také slavný den podlé starého zákona svatá cierkev nazývá očiščenie svaté královny. A to proto, kakž koli svatá královna tak přěsvrchovaně svatá byla, ež ižádného počiščenie nebylo třěba, avšak pro svatého příklada pokoru jiným sě starého zákona paniem přijednala. Neb tak jest bylo v starém zákoně ustaveno, aby každá žena, kteráž syna počenši narodila, po čtyřidcěti dnech, dietě s sebú vezmúci, s uobětí vendúc do chrámu, buohu dietě i obět ofěrovala, potom jako očiščená mohla do chrámu choditi a s lidmi obcovati. Protož, jako toho dne po čtyřechdcát dnech po buožieho syna narození matka buožie Ježíšě vzemši, jako praví svatý Lukáš evanjelista, v chrámě syna svého ofěrovala a zaň dvě hrdlici obětovala. A proto slóve ten den svaté královny očiščenie. O tom tak přěsvatém dni takto píše svatý Ambrož v jednom kázaní a řka: Dnes, bratřie milá, syn buoží Jezus Kristus do chrámu jest přinesen a svatým Simeonem buohu otci obětován. Dnes čakajícím hřiešným lidem spasenie svatý Simeon a svatá Anna prorokyně spasitele zjěvně jsta ukázala. Ó, kak
