vzkřie[553v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcešenie, čie bude žena z těch sedmi, když jsú všickni ju jměli?“ Mt22,29 Tehdy odpověděv Ježíš, vecě jim: „Blúdíte, nevonějíce písma ani buožie moci. Mt22,30 Nebo když příde vzkřiešenie, nebudú sě lidie[718]lidie] navíc oproti lat. snúbiti ani svatbiti, ale budú jako andělové buoží v nebi. Mt22,31 A o[719]o] nadepsáno vzkřiešení mrtvých nečtli ste, co jest řekl hospodin, pravě vám: Mt22,32 Já jsem buoh Abrahamóv, buoh Izákóv, buoh Jakubóv? Protož nenie buoh mrtvých, ale živých.“ Mt22,33 To slyšiece zástupi, diviechu sě jeho učení.
Mt22,34 Pak duchovníci uslyšěvše, že jsú omlkli jich tovařišie, sebrali jsú sě v jednotu[720]jednotu] giednotu rkp.. Mt22,35 I otáza jeho jeden[721]jeden] gieden rkp., jenž bieše mistr v práviech, pokúšějě jeho: Mt22,36 „Mistře, které jest veliké přikázanie v zákoně?“ Mt22,37 Povědě jemu Ježíš: „Miluj hospodina buoha svého se všeho srdcě i se všie své dušě i se všie své mysli. Mt22,38 To jest prvnie a najvěcšie přikázanie. Mt22,39 A druhéť jest podobné témuž: Miluj svého bližnieho jako sám sě. Mt22,40 V tom ve dvém přikázaní vešken zákon visí i proroci.“
Mt22,41 A když sě biechu sebrali duchovníci, otáza jich Ježíš Mt22,42 řka: „Co sě vám vidí o Kristovi, čí jest syn?“ Vecěchu jemu „Davidóv.“ Mt22,43 Povědě jim: „Kterak tehdy David v duchu vzývá jeho pánem řka: Mt22,44 Řekl jest pán pánu mému: Sěď na méj pravici, poňaž nepoložím tvých nepřátel podnoži tvých nóh? Mt22,45 Tehdy když jeho David nazývá pánem, kterak jest jeho syn?“ Mt22,46 I nemožieše ižádný odpověděti k tomu slovu, ani kto smějieše od toho dne jeho viece tázati.
XXIII.
Mt23,1 Tehdy Ježíš pověděl jest k zástupóm [b]označení sloupcei k svým učedlníkóm Mt23,2 řka: „Na stolici Mojžiešově seděli jsú mudráci i duchovníci. Mt23,3 Všecko, což povědie[722]povědie] + vobis lat., schovajte a čiňte, ale podlé jich skutkóv neroďte činiti, neboť pravie, ale nečinie. Mt23,4 A vzvazují břěmena[723]břěmena] brziema rkp. těžká i neskrovná[724]neskrovná] + imponunt lat. na lidská ramena, ale svým prstem nechtie jimi hnúti. Mt23,5 A všěcky své skutky činie, aby byli viděni od lidí. Rozšířili jsú napsaný zákon na sobě a rozmnožili sú své[725]své] navíc oproti lat., + suas var. podolky. Mt23,6 A milují prvnie seděnie za stolem a prvnie stolicě v kosteléch Mt23,7 a pozdravovánie na trhu a vzývanie od lidí mistři. Mt23,8 Ale vy neroďte slúti mistři, nebo jest jediný[726]jediný] giedyni rkp. váš mistr, a všickni jste sobě bratřie. Mt23,9 A otcě neroďte vzývati na zemi, nebo jest jediný[727]jediný] giedyni rkp. otec váš, jenž jest v nebesiech. Mt23,10 Ani slóvte mistři, nebo váš mistr jediný[728]jediný] giedyni rkp. jest, Kristus. Mt23,11 Ktož jest mezi vámi věcší, bude váš sluha, Mt23,12 a kto sě povýší, bude ponížen, a kto sě poníží, bude povýšen.“
Mt23,13 „Ale běda vám, mudráci i duchovníci pochlební, že zavieráte královstvie nebeské[729]nebeské] připsáno na okraji přěd lidmi. Nebo sami[730]sami] za tím škrtnuto w nevejdete[731]nevejdete] původně neweyde,-te připsáno, ani jiných[732]jiných] introëuntes lat. necháte vjíti. Mt23,14 Běda vám, mudráci i duchovníci pochlební, ješto hltáte domy vdovie, modléce sě na dlúhých motlitvách, a proto věcší súd přijmete. Mt23,15 Běda[733]Běda] za tím škrtnuto u vám, mudráci i duchovníci pochlební, ješto sě točíte okolo moře i po zemi, chtiece jednoho[734]jednoho] giednoho rkp. na vieru obrátiti, a když bude obrácen, učiníte jej syna plamenného dvakrát viece než sě. Mt23,16 Běda vám, vodičóm slepým, ješto pravíte: Ktož by koli přisáhal na chrámu buožiem[735]buožiem] navíc oproti lat., to jest nic, ale kto by přisáhal na zlatě chrámovém, dlužen jest. Mt23,17 Blázni[736]Blázni] + et lat.
