jmajíci pušku z bielého mramora drahé masti, i vyli ju na jeho hlavu, an za stolem sedí. Mt26,8 To uzřěvše učedlníci, rozhněvachu sě řkúce: „Čemu je ta ztráta? Mt26,9 Však sě je ta mohla prodati za mnohé peniezě a dáti chudým.“ Mt26,10 To uzřěv Ježíš, povědě jim: „Co sě hněváte na tuto ženu, že jest dobrý skutek učinila nade mnú? Mt26,11 Nebo vždycky jmáte chudé s sobú, ale mne nebudete vždycky jmieti. Mt26,12 Nebo tato žena, prolivši tuto mast na mé tělo, ku pohřebi méj to jest učinila. Mt26,13 Věrně vám pravi, kdež kuoli prohlášeno bude toto čtenie po všem světu, bude pověděno, že jest to učinila k jeho paměti.“
Mt26,14 Tehdy odšed jeden ze dvúnádste, jenž slovieše Jidáš Škariotský, k kniežatóm popovým Mt26,15 i vecě jim: „Co mi chcete dáti a já jeho vám zradím?“ Tehdy oni uložichu jemu třidcěti střiebrných. Mt26,16 A odtud hledáše počěsie, aby jej jim zradil.
Mt26,17 Pak první den přěsničný přijidú učedlníci k Ježíšovi řkúce: „Kde chceš, ať upravíme tobě jiesti beranec?“ Mt26,18 Tehdy Ježíš vecě: „Jděte do města k některému a povězte jemu: Toť praví mistr: Čas mój blízko jest, u tebe činím beranec s mými mlazšími.“ Mt26,19 I učinichu mlazší, jakož jim rozkázal Ježíš, i upravichu beranec. Mt26,20 Pak když sě sta večer, jědieše se dvěmanádste svých učedlníkóv Mt26,21 a jěda jim povědě: „Věrně vám pravi, že z vás jeden mě zradí.“ Mt26,22 A smútivše sě velmi, počě jich každý mluviti: „Zdali já sem, hospodine?“ Mt26,23 Tehdy on odpověděv, vecě: „Kterýž týká svú ruku se mnú u mísu, tenť mě zradí. Mt26,24 A syn člověčí jde, jakož jest o něm pisáno, ale však běda tomu člověku, jímžto budesyn člověčí zrazen. Dobré by jemu bylo, by sě byl nenarázal ten člověk.“ Mt26,25 Tehdy odpověděv Jidáš, jenž jest jeho zradil, vecě: „Zdali já jsem, mistře?“ Vecě jemu: „Tys pověděl.“
Mt26,26 A když večeřiechu, vzě Ježíš chléb i požehna i rozláma i dáváše svým učedlníkóm a řka: „Přijměte a jězte, toť jest tělo mé.“ Mt26,27 A vzem kalich, vzdav otci chválu i poda jim řka: „Píte z něho všickni, Mt26,28 neboť jest to krev má nového zákona, ješto bude pro mnohé prolita na odpuščenie hřiechóm. Mt26,29 Věrně vám pravi, že nebudu viece píti z plodu ratolestného až do toho dne, kdyžto budu s vámi píti nově v království otcě mého.“
Mt26,30 A poděkovavše buohu, vyjidú na huoru Olivetskú. Mt26,31 Tehdy jim vecě Ježíš: „Vy všickni pohoršíte sě nade mnú v tejto noci. Nebo jest psáno: Udeřím pastýřě a rozprchnú sě ovcě z stáda. Mt26,32 Ale když z mrtvých vstanu, přědejdu vás do Galilé.“ Mt26,33 Tehdy odpověděv Petr, vecě jemu: „Ač by sě všickni pohoršili v tobě, já sě nikdy nepohorším.“ Mt26,34 Vecě jemu Ježíš: Věrně tobě pravi, že v tejto noci, dřéve než kokot zapěje, třikrát mne zapříš.“ Mt26,35 Vecě jemu Petr: „Však ač bych musil umřieti s tobú, nezapřím tebe.“ Takež i všickni učedlníci mluviechu.
Mt26,36 Tehdy přijide s nimi Ježíš do vsi, ješto slóve Gethessemany, i vecě svým učedlníkóm: „Posěďte tuto, ať já tam otejdu a pomodlím sě. Mt26,37 A pojem Petra a dva syny Zebedeášova, počě sě mútiti a truchel býti. Mt26,38 A tehdy jim vecě: „Smutna jest dušě má až do smrti. Poždajte tuto a bděte se mnú.“ Mt26,39 A odšed malečko, pade na svú tvář,
