[60v]číslo strany rukopisujsi nalezl a co s ztratil. Opatř, přibývá liť na každý den svatého života čili ubývá, kerá se myšlenie najviece v tvém srdci tlukú, kerá pokušenie tě najviece trápie, statečně li se jim bráníš[c]bráníš] branieſs, pilně li svého srdce ostřieháš, velmi li vážíš hřiechy své, velmi li se za ně stydíš[d]stydíš] ſtydijeſs před Pánem Bohem i před lidmi. Velmi li se za ně kaješ, velikú li za ně tesknost a žalost máš, velmi li tě již mrzejí. Již li nechceš jinak živ býti, jedno k vuoli boží. Již li túžíš velice po Pánu Bohu a po nebeském království.
Když seznáš stav svuoj podlé těla i duše, tehdy poznáš, keraký jsi a keraký by měl býti. Z poznánie svého budeš se moci pozdvihnúti ku poznání Pána Boha tvého. A čím viece na všaký den poznáš se, tiem viece pozdvihneš se vzhuoru k nebesóm. A to poznánie svatý Bernart nazývá zrcadlem, v kteréžto zrcadlo pravý kající na všaký den nepřestává hleděti a vytierati netoliko zlá myšlenie, ale i každá neužitečná myšlenie, aby nic neostalo v svědomí, jenž by se Bohu nelíbilo. A když se vyčistí to zrcadlo, právě a pilně v ně hleděti bude člověk. Tehdy ukáže se světlost božská jemu a takým viděním duše bude zapálena a prozří až na onen svět a počne velmi milovati Pána Boha. A všecky věci časné bude sobě málo vážiti i všecky žádosti zlé. A tak svú vuoli od sebe odvrže a, na samého milého Pána Jezukrista zpolehnúci, vstupovati bude vzhuoru, kochajíci se v duchovních rozkošech. A tak ukřižuje své tělo s hřiechy a s žádostmi a samému Bohu bude živa.
O potupení světa
O potupení světa již slušie krátce pověděti. Najprvé má člověk věděti, že potupiti svět jest všecky časné a minuté věci bez milovánie pominúti v tomto životě. Najprvé hlédati královstvie božieho a jeho spravedlnosti, a potom jiné věci budú přidány. A na utěšenie a na radosti tohoto světa nic nedbati. Neb radosti tělesné konec jest bieda věčná. Jakož die Spasitel ve Čtení[e]Čtení] cżtenije a řka: „Běda vám, jenž nynie smějete se, neb plakati a lkáti budete.“ Protož, člověče, potupiž svět, ač nechceš s ním zahynúti! Neb ohavná věc jest milovati lajna a tak ctíti a milovati, ješto sú zemské věci. Proto bohatci lakomí, učiniece se služebníci nad lajnami biednými, i radují se, když je nazývají pány. A však v pravé pravdě jsú sluhy hřiechu.
Dále, člověče, znamenaj, že milost tohoto světa a milost božie jsú sobě odporné věci. Protož nemohú v jednom člověku spolu přiebytka mieti. Neb milost božská tiehne člověka od zem[61r]číslo strany rukopisuských
