I zavolal jest rychtáře a přísežných, kteřížto všedše do komňaty a pušku i zámky jejie pilně opatřivše, ižádného jsú na nich vylámanie ani porušenie násilného nenalezli, ačkoli také pilně po kútech té komory v jich přítomnosti hledáno bieše, žádní však peniezi nejsú nalezeni. Tehda Pavel před soudem žaloval na Mikuláše tiem obyčejem, jakož se svrchu zavierá. Ale Mikuláš chtěje popierati žádal, aby k jeho straně soudem bylo vyneseno, poněvadž jména svého žádnú poškvrnú zlopověstnú jest nezmazal, nemuož li on jako jiný dobrý člověk sbožie, těla i cti své lépe brániti, nežli od Pavla přemožen býti, zvláště proto, že Pavel klíče od truhly i od pušky své sám osobně jmějieše a zamykáše, aniž kdy jemu neb ženě jeho těch klíčuov na znamenie a svědečstvie k schování dání neporučil jest chovati.
Ortel. Na to usúzeno jest bylo k straně Mikulášově najviec, protože bez otporu truhly zamčené k schování dané neb složené Pavel samotnie i truhlu i pušku některak v své vlastnie moci jměl a držal jest. A zase také ačkoli truhla zapečetěna neb znamenána složena by byla, a ten nevědieše, jenž ji k schování přijal, by ty věci tam byly, avšak ještě i truhla i jiné věci mají a mohú požádány býti skrze žalobu jakožto věci schovati dané, nebo dobrovolně takový schovávač věci, o nichž jest nevěděl, u sebe složiti jest dopustil. Ale však potřebie jest, aby žalobník dovedl, že jsú v truhle byly ty věci, kterýchž žádá. {o pytli a opasku zapečetěném}marginální přípisek mladší rukou A též má rozuměno býti o: pytli zavázaném, opasku zavázaném, a o každé věci složené zapečetěné.
O ztracení složené věci
Když rytieř některaký žaloval na měštěnína z dluhu 12 kop a on odpověděl, že již řečené kopy s jeho vlastními penězi z truhly zavřené a vylámané byly by jemu od služebníka a děvky vzaty a uneseny, jakož jest přísežným, hned, jakž jest ten skutek zvěděl, a truhlu vylámanú i miesto, kdež jeho i rytieřovi peniezi ležechu, k oku jest ukázal, súzeno jest k straně měštěnína, že bez jeho zlé lsti to se jemu přihodilo bieše, svú přísahú to měl jest osáhnúti.
Protož ač by kto bez zlé lsti věc u sebe složenú ztratil, nemá platiti složené věci. Avšak ač by opět k němu ztracená věc přišla by, má ji navrátiti. A znamenaj, ten, u kohož věci bývají složené, má se varovati za to slibovati, nebo ktož zisku nemá s složenú věcí, také obtieženie neb břemene nemá číti.
