k svému [80r]číslo strany rukopisubohu rozpoměň sě,
otvoř mu své milosrdie,
jenž tobú, hřiešným, nehirdie,
[345] přišed k tobě s vítězenstvím,
chce býti s tvým člověčenstvím.
Třetie slúží věrně, zračně,
nám všěm hřiešným nerozpačně;
mluví vždy za našě viny,
[350] jich moc mámy pro zlé činy,
jakž dobrý řěčník, kterého
vypraví jej z všěch vin jeho,
tak přěd svým otcem zproščuje
vin, za kohož usiluje.
[355] Poznamenaj každý na to,
přězřě smyslem hi měj za to,
kdy by který člověk v cěstě
byl jat při zlodějstv́u, zvěstě
i vsazen prosrěd želářě,
[360] jenž by čekal[m]čekal] cziekal vždy rychtářě,
kdy by mu kázal ven jíti
a v smrt úsilnú podjíti,
blázn by byl, řěčníka nedobyl,
skirzěňž by té zlé smirti zbyl,
[365] jenž by jej řěčú své múdrosti
přivedl k králově milosti.
To sě na ny na všě chýlí,
v ňemžto ste nás mnohý milý,
když smirtelný hřiech na tobě,
[370] inhed zlodějstvo při tobě,
jímž své hřiešné tělo vzrudíš
a dušu na smirt otsúdíš.
Juž, člověče, toho chvíle,
by dobyl řěčníka včile:
[375] Ježúšě, syna božieho,
a milostné matky jeho.
O tom svatý Bernart čistě
vypravuje nám na svém listě:
„Ó, člověče, bezpeč jíti
[380] móžeš přěd bóh přijíti.“
Když pro tě matka synu svému
pirsi pokáže milému
a syn otcu kirvavé rány,
jež mu pro ny, hřiešné, dány,
[385] otec z nebes, bóh vysoký,
bez otklada času roky
nad každým sě hned smiluje,
zaňž syn s matkú usiluje.
Třetie na Ježúšě svého
[390] jako na mistra dobrého
slušie sirdečně hlédati,
ktož chce jej právě poznati,
o ňemž nám svědčí Jan svatý,
jenšto slove Ustozlatý:
[395] „Jeden jest náš mistr nebeský,
jemuž slúží sbor anjelský.“
Toť jest mistr plný milosti,
jenž ny učí svéj múdrosti
v rozličném v svém svatém čtení
[400] hi na kázaních pravení.
Té múdrosti následujte,
svými sirdci ju milujte;
skirzě ňuž móžem dojíti
tu, kdež věčně s bohem býti.
[405] Amen.