po[A5r]číslo strany rukopisubožnosti, tak i v tom následovati povinni jsme, abychom jak pro vlastní náši, tak i pro obecnou blížních naších potřebu, zvláště v této náramně veliké nedůživosti těl lidských, kteráž se v tomto posledním věku a jako při náklonku světa na nejvyšší rozmáhá a mnohé neznámé a neobyčejné nemoci plodí, též i pro dokázaní vděčnosti naší ku Pánu Bohu a nabývání vnitřní přelibé rozkoše v myslích z spatřování patrných a mákavých šlepějí božské přítomnosti, moudrosti a dobroty v bylinách, zrostlinách a zelinách zemských, práci svou na též bylinky a umělé užívání jejich vynakládati se snažovali. A když pak kněh Šalomounových lékařských již více míti nemůžeme, z nichž bychom se dokonalého umění těch věcí doptati mohli, aspoň drobtův těch užitečných, jichž Bůh i pohanům uděliti ráčil, k dobrému svému požívati a na nich přestávati musíme. Nebo i ti jsou darové Boží, od lidí pobožných nám dochováni. Jakož pak spisové o těch věcech netoliko mudrcův pohanských, ale i nejedněch kře[A5v]číslo strany rukopisusťanských učených mužův před rukama se nacházejí.

Mezi jinými pak, kteříž za našeho věku o bylinách a mocech jejich psali, přední místo má Petrus Andreas Matthiolus Senensiscizojazyčný text, v lékařství doktor a svaté paměti arciknížete Ferdinanda rakouského životní lékař, kterýžto, vysvětliv nejprvé jazykem latinským a vlaským starého řeckého autora Dioscoridemcizojazyčný text, potom i sám herbář svůj zvláštní s nákladnými figúrami a jako živými a pravými obrazy všelijakých bylin zde, v Praze, česky a německy tisknouti dal, kterýž také nyní od nás s mnohými přídavky a velikým nákladem již se obnovuje a v brzkém času v jiné formě k nemalému pohodlí a zalíbení, jakž se nadějeme, národu našemu českému na světlo vyjde.[15]avizováno 2. vydání Herbáře v roce 1596 Pán Bůh, toliko rač dílu našemu a práci žehnati.

Na tento čas pak knížku tuto, z téhož herbáře Mathiolova německého od jednoho pobožného a učeného muže sebranou, v jazyk český přeloživše, vůbec