nedr[158r]číslo strany rukopisužali“. Tehdy jest král řekl o tělu Božím a krvi: „Toť jest prvé bylo a ještěť má býti.“ I otázal se Pražan řka: „Když já přijedu do Čech, pustíte li mě do Prahy?“ Tehdy jsú řekli Pražané králi: „Nebudeš li chtieti branú vjeti, ale chcemeť zed za hony[g]hony] honu položiti, aby jel jako pán.“ Tehdy řekl jim král: „Vybeřtež všecky řetězy z ulic a neste Staroměští na Hrad svatého Vácslava a Novoměští na Vyšehrad.“ To sú Pražané učinili.

Tehdy toho léta papež kříž[1]slovo „kříž“ je zastoupeno značkou + jest vydal na Čechy, že jsú kacieři, kdež tělo a krev Božie přijímají, a dal odpustky, ktož by takového Čecha zabil neb kterak kolivěk zahubil, že jest hřiechuov i muk prázden. I počali lidi bíti i rozličnú smrtí hubiti.

Tehdy povstal jeden Čech z řádu rytieřského velmi udatný, jednooký, jménem Žižka, z Boží milosti. I povstal zhuoru i táhl vojensky polem na ty, ktož jest nepřijímal těla Božieho a krve Boží pod obojí zpuosobú. Tohoť jest byl nepřítel a také jeho za kacieře jměl.

I tak se jest strana pro[158v]číslo strany rukopisuti straně zazlila, kteráž strana přemohla, ta jest ukrutně bez milosti zamordovala neb zapálila neb rozličnú smrtí zahubila, leč koho sám Buoh ráčil zachovati, ten živ zuostal. A zvláště Němci Čechy hubili a Čechové Němce. A ta jest válka stála ukrutně 14 let. A Žižka i jiní Čechové vždy polem leželi v Čechách i v jiných zemiech, bojujíce o Boží zákon. Tehdy jsú pak dobyli Sazemina Oustí a odtud jsú dobyli Hradiště i osadili jsú hrad i horu i přezděli jsú městu Tábor. A Žižka jest táhl vojensky po zemi, hraduov a měst dobývaje. A časté bitvy s silnými nepřátely mieval, avšak jest nikdy pole neztratil.

A potom jest král Zigmund Uherský táhl do Čech z Uher na Vratislav. Tu jest kázal jednoho měštěnína pražského koňmi smýkati, a že se má též jiným Čechuom kacieřuom díti. Tehdy zvěděvše to Pražané, kdež byl jeden řetěz prvé, tu udělali dva a zavřeli se proti němu.