Jaký jest nyní téměř na všechněch lidech strach, není potřebí o tom mnoho psáti. Všickni vůbec toho pocíťujeme, kteříž v témž nebezpečenství spolu trváme. Anobrž když dle povinnosti naší milé přátely naše k hrobům provázíme, co jiného na sebe očekávati máme, než že se s týmž zajtra potkati můžeme, což se jim dnes přihodilo. A protož jako kdy, to nyní potřebujeme opravdového z Písem svatých potěšení a ustavičného modlení, abychom se netoliko potvrzovali u víře a povolání našem a otcovskému božskému opatrování důvěřili, ale také skrze pobožné modlitby hotovili se k veselému a šťastnému vyjití z tohoto světa, když by nás koli Pán Bůh povolati ráčil. Toť jest nejlepší a nejskušenější lékařství proti nakažení mornímu. Za kterúžto předně příčinou se vydává toto naučení a modlitby s písničkami přidanými, aby se lidé pobožní v tuto ránu morní věděli jak spravovati a čim proti takovému strachu zasobovati. Nejsem jiné naděje, než že tato práce od pobožných křesťanův vděčně přijata bude, až za tim obšírnější o tom správa na světlo výjde, kteráž již také mezi rukama jest a dlouho se s ní meškati nebude.[1]Pravděpodobně jde o spis Rozmlouvání o moru od Jana Kocína z Kocinétu, který vydal Daniel Adam z Veleslavína v témže roce 1582, srov. Knihopis, č. 4160 Měj se dobře, pobožný čtenáři. D. A.[2]tj. Daniel Adam