[108v]číslo strany rukopisu že se i útržky tak přielišného usilovánie neuvaroval, neb i Filonikúš, i Jeroným mudřec v tom ho jaks nešanují, ač při jiném ho vychváliti nemohou.

Pro tyto tehdy přičiny, ač sú ještě i jiné velmi mnohé, rád sem na sebe tu práci vzal, abych tuto řeč Izokratovu, kterouž nějakého Demonika a skrze něho všecky mládence k ctnostem napomíná, vedlé mé možnosti, jestliže ne tak ozdobně, jak sám jest v sobě, neb to nenie možné, aspoň věrně v češtinu přeložil a tobě za znamenie a zavdavek našeho přátelstvie oddal, kterouž že vděčně přijmeš, [109r]číslo strany rukopisunepochybuji. Neb i to snad za dar nějaký muože projíti, zvláště že jest skutek řečníka takového, kteréhož řeči, jakož mluví Dionysius alikarnázský, kromě toho, že sú vymluvnosti i velmi unešené, i velmi libé, jsú samy dostatečné těm, kteříž by města řádně zpravovati chtěli.

Přijmiž tehdy toto ne tak pro mne, kterýž sem vyložil, jako pro toho, kterýž jest složil, za jakýž takýž dárek. Ačkoli mnozí se nynie nalézají, kteříž se snad tomu smějí, ale však za prvnějších časuov netoliko páni anebo vuodce nějací, ale i králové, i ciesaři velmi toho šanovali, když ne bohatstvím a marnou [pýchou]text doplněný editorem,[2]patrně vynecháno; toto slovo je červenou tužkou doplněno v rukopise na levém okraji pozdějším uživatelem[109v]číslo strany rukopisuale šlechetností, ale uměním jiné vyvyšovati chtěli, což jest vonen nade vším téměř světem vítězitel veliký Alexander Aristoteléšovi, učiteli svému, psáti se nestyděl. Mně pak dosti za práci bude, jestliže kto z Čechuov toto, cožkoli jest, jakéž koli jest, někdy aspoň přečte.

Měj se dobře, píšiť k tobě během přátelským, zanechav ráčení, milostí a vámkanie, neb mi se to samému nelíbí.