[3r]číslo strany rukopisuu mé prosbě a ostaň s námi zde na těchto hodech, neb již zajisté vím a o tom mám listy i posly z Jerusalema, puojdeš li tam, inhed jat budeš, nebť sú se starosty židovské o tobě uradili, že na smrt odsúzen budeš.“ A to řekši i ponukla Matky božie, aby jeho ještě prosila, aby s nimi přes hody ostal. A když ho matka snažně poprosi a řkúci: „Synu mój milý, vezři na mě, na svú žalostivú matku i na prsi, ješto s v svém dětinstvě požíval, a na ty ruce, ješto s na nich často odpočíval, prosím tebe, smutná matka tvá, neodpoviedaj mi v mé prosbě, nechoď nynie na tento hod ote mne,“ k níž odpovědě Syn boží a tak řka: „Však to vieš, matko milá, že mám tě s právem ve všem uslyšeti. Ale to již musí [3v]číslo strany rukopisukonáno býti, co jest o mně prorokováno. A tak jest řekl o mně Izaiáš prorok: Jakožto ovčička na smrt veden jest a neotevřel svých úst k žádnému odmlúvaní. A on jest naše hřiechy na se vzal.[2]Is 53,7 A protož se o mně ižádné proročstvie řečené nemóž zrušiti, neb jakož sem spravedlnost svým duchem prořekl skrze Davida proroka a řka: Což bude z mých úst řečeno, nebude nadarmo pověděno.“[3]Is 55,11 To Matka božie uslyševši i vzprosi snažně svého syna a řkúci: „Když mne na tom uslyšeti nechceš, nechajť asponě já prvé umru, ať na tvú smrt hleděti nebudu.“ K tomu jí Syn boží odpovědě: „Toť se, matko, sličně státi nemóže, neboť sú ještě nebeská vrata zamčena. [4r]číslo strany rukopisuJáť jsem ten první, ješto mám je najprvé odemknúti skrze mé krve prolitie.“ Tehda matka opět snažně poprosi a plačíci a řkúci: „Milý synu, když to všecko nemóže jinak býti, aspoň v tom mú prosbu uslyš: Však to dobře viem, že to móžeš, a když chceš a co chceš, učiniti. Když se státi nemuože, než vždy skrze tvé svaté krve prolitie má býti hřiešných vykúpenie, milý synu, utěš mě tiem, ujma tvé smrti ohavnost utrpenie, nepřepúštěj andělského tvého života tak potupně trýzniti. Viem to dobře, když ráčíš, muožeš to dobře učiniti. Ač již nechceš pro se, ale učiň to pro mě, žalostivú matku tvú.“ K tomu jí syn odpovědě: „Ó, matko přemilá, upokoj své smutné srdce,