[2v]číslo strany rukopisumilosti plná, buoh s tebú, požehnaná ty mezi ženami.[1]L 1,28 I kterak se to již o mně proměnije, bych já byla milosti plná, a já jsem brž žalosti plná. Kterým s to činem řekl: Buoh s tebú, ano již muoj syn milý nechce ostati se mnú! Neb kterak to bude naplněno, bych já byla požehnaná mezi ženami, a já již vidím, že mi se ten den blíží, v němžto nemilostiví Židé na mě zvolají a prstem ukazujíce a řkúce: Aj toť přežalostivá žena, nade vše jiné truchlá jest.“ To řekši, k synu se obráti i poče snažně prositi a řkúci: „Synu milý, uslyš mě, truchlú na tom matku svú, nechoď do Jerusalema, neboť jsú o tvé smrti židovská kněžie radu vzeli.“ A k tomu se také svatá Maria Magdaléna přimluvi a řkúci: „Mistře milý, věz to, žeť jsem já tvá věrná služebnice, neodpovídaj mi [3r]číslo strany rukopisuu mé prosbě a ostaň s námi zde na těchto hodech, neb již zajisté vím a o tom mám listy i posly z Jerusalema, puojdeš li tam, inhed jat budeš, nebť sú se starosty židovské o tobě uradili, že na smrt odsúzen budeš.“ A to řekši i ponukla Matky božie, aby jeho ještě prosila, aby s nimi přes hody ostal. A když ho matka snažně poprosi a řkúci: „Synu mój milý, vezři na mě, na svú žalostivú matku i na prsi, ješto s v svém dětinstvě požíval, a na ty ruce, ješto s na nich často odpočíval, prosím tebe, smutná matka tvá, neodpoviedaj mi v mé prosbě, nechoď nynie na tento hod ote mne,“ k níž odpovědě Syn boží a tak řka: „Však to vieš, matko milá, že mám tě s právem ve všem uslyšeti. Ale to již musí [3v]číslo strany rukopisukonáno býti, co jest o mně prorokováno. A tak jest řekl o mně Izaiáš prorok: Jakožto ovčička na smrt veden jest a neotevřel svých úst k žádnému odmlúvaní. A on jest naše hřiechy na se vzal.[2]Is 53,7 A protož se o mně ižádné proročstvie řečené nemóž zrušiti, neb jakož sem spravedlnost svým duchem prořekl skrze Davida proroka a řka: Což bude z mých úst řečeno, nebude nadarmo pověděno.“[3]Is 55,11 To Matka božie uslyševši i vzprosi snažně svého syna a řkúci: „Když mne na tom uslyšeti nechceš, nechajť asponě já prvé umru, ať na tvú smrt hleděti nebudu.“ K tomu jí Syn boží odpovědě: „Toť se, matko, sličně státi nemóže, neboť sú ještě nebeská vrata zamčena.