Adam z Veleslavína, Daniel: [Předmluva k Pravidlu křesťanského života]

Praha: Adam z Veleslavína, Daniel, 1587. Národní knihovna České republiky (Praha, Česko), sign. 54 F 198, p2r–p5ʼr. Editor Černá, Alena M. Ediční poznámka

E-edice byla připravena díky podpoře programu Strategie AV21 s názvem Anatomie evropské společnosti – historie, tradice, kultura, identita.

lid[p3r]číslo strany rukopisuská spravedlnost vypisuje, o pobožnosti pak nemnoho, leč povrchně a běžně se dotýká), k tomuto zákonu Božímu jako k nějakému cíli směřuje a v něm se zavírá. To jest, ať kratčeji povím, Decaloguscizojazyčný text náš v předivné krátkosti sprostnými slovy sepsaný všelikého práva božského i lidského sumu a grunt nám ukazuje: a při tom jistě pravidlo života, jak v pravém poznání věčného Boha a jeho vůle, tak v řízení chvalitebných mravů a všechněch skutkův naších pro zachování lidské společnosti vypisuje a jako živou studnici všech svatých ctností otvírá. Nic méně, aby týž zákon jak k spamatování, tak i k srozumění snadnější byl, věčná Boží moudrost týchž deset slov aneb přikázaní i všecka na ně prorocká kázaní ve dvou slovích zavřela: Milovati budeš Pána Boha z celého srdce a blížniho [p3v]číslo strany rukopisusvého jako sebe samého. Kratíčké ovšem, ale velmi moudré jest toto propovědění, jemuž se na všem světě podobného nenachází. Nebo abychom toho všechněm starým Řekuom i Římanům podali, aby všecky knihy, kteréž mezi nimi nejmoudřejší a nejučenější v tisíci letech sepsali, s nejvyšší bedlivostí přehlédli a přečtli a nětco potom z nich, což by se s těmito dvěma slovy v hodnosti a důstojenství srovnati mohlo, nám ukázali, nikoli toho učiniti moci nebudou. Kdož zajisté koli Boha z celého srdce miluje, ten ničehož toho, což k rozhojnění slávy a posvěcení jména jeho slouží aneb což on v první tabuli zákona svého přikazuje, svévolně nezanedbá. Na druhou stranu, kdož k blížnimu upřímnou lásku má a tak mnoho mu přeje jako samému sobě, ten také rodičům, vrchnosti a právu poddán jest; ten blížni[p4r]číslo strany rukopisumu škoditi nemíní, mnohém méně o bezhrdlí jeho usiluje, ten necizoloží, ten nekrade a statku lstivě a loupežně nenabývá, ten křivého svědectví nedává a žádné cizí věci neřádně a nenáležitě nežádá. Sumou – ničehož toho nečiní jinému, čehož by sám od jiného míti nechtěl. Kteréžto právo jako přirozené v také vážnosti bylo u onoho Alexandra Severa, římského císaře, jakžkoli nezná Boha, že je po všech svých palácích velikým zlatým textem psáti poručil, aby všechněm lidem známé a před očima bylo. A když koho pro zlý a nešlechetný účinek trestati chtěl, vždycky poroučel biřici volati: Quod tibi non vis, alteri ne feceris.cizojazyčný text Čemu sám nechceš, nečiň jinému. Ale my na druhou stranu dokládati máme: Čemu sám chceš, to čiň jinému. Poněvadž zákon náš netoliko předkládá nám, čeho se zlého vystříhati

X
 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 11 měsíci a 27 dny; verze dat: 1.1.25
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).