Předmluva.

Mnozí jsou tak tvrdé mysle a zatvrdilého předsevzetí, domnívajíce se a pravíc, že člověk, kterýž by moudrý slouti a býti chtěl, nic lehkého a posměšného v sluch svůj a v usta svá vzíti by neměl, příčinu tu kladouce, že by takové směšné řeči, vtip lidský a myšlení vysoká kazily a na překážku byly. Tomu odporen jsouc, pravím, že vtíp lidský časem svým má z velikého myšlení a usilování vyňat býti a kratochvílným rozmlouváním se posilniti, aby tim snažeji mohl veliká myšlení konati. Rovně jako tělo snem, tak vtip kratochvílí se posilňuje. Protož jest Cicero, ten znamenitý mudřec, jemužto v řeči rovný není v jazyku latinském, když mnohými odpory v přech soudných utrápen byl, ihned odtud mezi poéty, totiž skladateli kunstovných veršův sebral, jich poslouchal, sám také jejich skládání kratochvílná čítal, tak tesklivosti vtipu svého ušel, jakožto o sobě vyznává v řeči té, kterouž jest v Římě učinil za Archia poety. Nýbrž Ezopus, ten vyvýšený mudřec, v svých knihách všecku moudrost básněmi kratochvílnými jest zastínil, jakož se čte u vejkladu jeho básní. Ano i moudrý Šalomoun dí, že duch truchlivý vysušuje kosti a všecky věci časné za marné klade, samou veselost vyvýšuje. Protož sluší člověku časem veselu býti a kunštovními řečmi se obveseliti, kterýchžto řečí tato pranostika tobě dosti dá, kterážto nemaje obvzláštního roku jména, ale na nynější rok i na budoucí léta se vstahuje.