vše[Z2r]číslo strany rukopisucky věci za štěstí pokládám. Nebo i z nízkého a nepatrného rodu zrozený jak dobrým, tak i nad krále urozenějším býti muože. Zase mnohý z dobrých a urozených rodičuov pošlý muože zlým a sebe samého i jiných třebas nejopovrženějších lidí neurozenějším učiněn býti.

Jakou to medle platnost nese, že někteří, nemohouce sami sebou slavní a slovútní býti, berou sobě na pomoc předky své a od několika set let umějí vyčítati a jmenovati dědy a pradědy, kteréž měli? Zdali jest člověk na zemi, kterýž by dědův a pradědův neměl? Kterak by se na svět narodil aneb odkud by se vzal? Pakli jsou předkové jeho, buďto prodloužením času, aneb proměněním místa, aneb pro chudobu, pro nedostatek přátel a pro jiné rozličné příčiny v zapomenutí přišli, že jich jmenovati a jími se chlubiti nemůže, zdaliž proto dobrý a šlechetný člověk horší bude než ti, kteříž své ze jména připomenouti mohou?

Slyšme, co o tom nejmoudřejší a nejvýmluvnější z Římanův, Cicerocizojazyčný text, smyslil. Ten, když mu Salustiuscizojazyčný text vytekl, že by nový člověk byl a žádných slavných předkuov neměl, sám pak sebe urozeného býti pravil, těmito slovy mu odpověděl: Ego meis maioribus virtute mea praeluxi, ut si prius noti non fuerint, a me recipiant initium memoriae suae. Tu tuis vita, quam turpiter egisti, magnas offudisti tenebras: ut etiamsi fuerint egregii cives, venerint in oblivionem. Quare mihi noli antiquos viros obiectare. Satius est enim me meis rebus gestis florere, quam maiorum opinione niti, et ita vivere, ut sim posteris meis nobilitatis initium et virtutis exemplum.cizojazyčný text To jest: Já jsem předkům svým vlastní ctností svou svíci rozsvítil, jestliže jsou prvé známí nebyli, aby ode mne vzali začátek paměti své. Ale ty své předky zastínil jsi a zatemnil hanebným a oplzlým životem, kterýž vedeš; že ačkoli prvé byli slavní měšťané, však pro tebe přišli v zapomenutí. A protož neukazuj mi mnoho na staré předky. Chvalitebněji jest, abych já se skutky svými stkvěl, než abych na chválu starších svých spoléhal, a tak živ byl, aby sobě ze mne potomci moji vzali netoliko začátek urozenosti, ale i příklad ctnosti.

Mohl Cicerocizojazyčný text přednesti starožitnost urozenosti své, poněvadž jeden z předkuov jeho, Tullus Hostiliuscizojazyčný text, římským králem byl, čehož na jiném místě nezamlčel a mnozí hodnověrní historici to o něm vysvědčují; ale za větší pochvalu soudil, kdyby urození jeho začátek vzalo od vlastní ctnosti nežli od důstojenství královského. Aneb snad že starší jeho pro svou chudobu bydleli v městečku chatrném Ariminu a za tou příčinou nevelmi známí byli, nevidělo mu se jími honositi, protože uznával samu ctnost dostatečnou býti k dosažení pravé urozenosti.

Čteme o mnohých poznamenané paměti v historích, že jsou z nízkého rodu k velikému důstojenství přicházeli a někteří i slavnými králi učiněni byli. Tulluscizojazyčný text [Z2v]číslo strany rukopisuHostilius,