pří[A3r]číslo strany rukopisučiny žebrání jednoho každého, proč žebře, vyšetřily, a našly-li by u kterého, an by moha dělati, bezpotřebně žebral, ty aby vytříbily a toliko těm, kteří jsou při městech Pražských svá léta zpracovali a do konce dělati nemohli nebo, zde pracujíce, k ourazům neb k nezdraví přišli, těm jistá znamení od města aby dána byla a jeden každý zapsán pro budoucí pamět byl. Také ať se to nařídí, aby tí takoví znamenaní žebráci při kterém městě zapsáni[h]zapsáni] zapſanj jsou, tu zůstávali a almužny své při kostelích a jinde vyhledávali, a pobožně živí jsouce, jí s bázní Boží požívali. Který by pak koliv z jednoho města na druhé se protuloval a vždy v almužnách se vybíral (kromě při pohřbích a pochování těl mrtvých), tomu každému žebrota aby zastavená byla a z města vypovědín byl.

Jakož také o dotčených lidí žebravých správa se činí, že mnozí z ních, což vyžebří ve dne, ihned na noc jdou na nocleh k některým šeňkýřům nájemným, a tu aby toliko své přeležení jmíti mohli, o takové peníze, co jsou vyžebrali, hrají[i]hrají] hragi, je marně propíjejí a se na to užírají. Kdož by takové lotrovské chodce přechovával a jím v tom zlém pro svůj úžitek folkoval, ten každý i s týmiž chodci dle uvážení skutečně strestán býti má.

Jest také i v tom veliký neřád, že se v městech Pražských lidé zahálčiví a povaleční, kteříž ani dělati, ani sloužiti u lidí nechtějí, darmo se v Praze, poválejíce a divnými lotrovskými obmysly se zdržujíce, přechovávají. K tomu též jedno každé město osoby hodné a rozšafné ať nařídí, aby skrze rychtáře je ven z měst hnali. V čemž i z strany žebrákův tříbení rychtářové skutečně osobám k tomu nařízeným všelijak v exekucí napomáhati povinni budou. Protož úřadové konšelští to nařídí, aby se tí domové šeňkýřův nájemných i jiných, kdež by se co toho o kterém místě předzvědělo, často přehledávali, a kdež by jaký povaleče, an se u koho přechovávají a