|
|
|
čistý adj. I. bez předmětu 1. čistý, neznečištěný špínou, (o těle, oděvu ap.) nezašpiněný, neušpiněný 2. „do čista“ (o zacíleném ději) tak, aby bylo dosaženo (úplné) čistoty, přechází v adv. dočista, úplně, zcela 3. čistý, jasný, nezkalený, (o zraku, zdroji světla ap.) nezakalený, (o dni ap.) bezmračný, (o hlase) nezastřený, (o průhledném) čirý 4. (o území) prázdný, volný (tj. bez porostu překážejícího v pohybu a výhledu; sr. ESSČ s. v. „čirý“) 5. čistý, prostý čehokoli jiného, zvl. neobsahující něco jiného méně hodnotného, nesmíšený s něčím jiným, (o kovu) ryzí, (o vínu) neředěný 6. dokonalý, jsoucí bez vady, bezvadný, pěkný, (o drahé tkanině ap.) pravý 7. relig. rituálně čistý, vyhovující rituálním předpisům, (o obětním zvířeti) nemající žádnou vadu 8. „býti číst“ (o malomocném) být očištěn, být zdráv, mimo préz. uzdravit se (sr. StčS s. v. „očiščovati sě“ 2) 9. (o člověku, jeho chování) čistý (mravně), nezatížený žádnou špatností, hříchem ap., ctnostný, bezúhonný 10. (o člověku, jeho chování, řeči ap.) upřímný, bezelstný, poctivý; často v admin. formuli „čistú věrú slibovati“ ap. 11. (o člověku, jeho chování) čistý (pohlavně), cudný, neposkvrněný (pohlavním stykem n. smilstvem) 12. (o vlastnosti, jednání ap.) dokonalý, ničím nenarušený, pravý, řádný, náležitý 13. jur. (o právním úkonu) dokonale provedený, právoplatný 14. jur. prostý závazků, zvl. nezadlužený, (o majetku) nezatížený pohledávkami a nároky; často v pleon. spojení „čistý a svobodný“; (sr. „svobodný“, „nezávadný“) 15. jur. (o platu) čistý, nepodléhající odpočtům II. s předmětem 1. číst niti, pozd. též čistý niti, čistov niti v doplňku dočista nahý; pozd. dolož. též jako jmenná adj. spřežka „čistonit“, „čistovnit“ 2. „číst býti“ čeho, ot čeho (malomocenství) být zbaven něčeho, být uzdraven z něčeho 3. „číst býti“ (o hmotném) čeho neobsahovat něco 4. čeho, ot čeho (nenáležitého) jsoucí bez něčeho, prostý něčeho, nedotčený něčím, „čísta činiti“ koho očišťovat (mravně) někoho od něčeho, zprošťovat někoho něčeho 5. číst býti ot koho zdržovat se soulože s kým 6. jur. čeho, ot čeho (závazku) zproštěný, zbavený něčeho 7. číst býti krve čí bibl. nemít vinu na prolití krve K r. 1300 předpokládáme ve jmenném tvaru jako základní zdlouženou kořennou samohlásku; jistotu o kvantitě však stč. zápisy nedávají, v průběhu vývoje docházelo k analogickému vyrovnávání. K vývoji forem původního spojení číst niti sr. GbHistMluvn 3/1, 285 Sr. čistě, nečistý, neposkvrňený, přěčistý, jasný, prázdný, prostý Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 30. 4. 2024). 
čistý, čístý, adj., rein; mnohdy u významu všeobecně pochvalném = pěkný. hezký, nett. Kompt. čiščší, čistější atd. — Hlas czijſty Štít. ř. 12b, czijſta milost t. 4a; czyſta sincera Vocab. 1; sirdce cziſte cor mundum ŽWittb. 50, 12, mluvenie cziſte eloquia casta t. 11, 7; (svědomie) jest-li czyſte neb neczyſte Alb. 36b; vína cziſteho vini meri ŽWittb 74, 9; střiebra czyſteho DalC. 37, t. 45; trefilo se v čistém poli setkání (poslův s králem) Let. 1176; nevinný rukama a cziſteho srdcě ŽKlem. 23, 4; proti cziſtye manželce t. j. čistie Mat. 14; vzdvihujíce vaši czyſtyey rucě t. j. čistiej Alb. 64b, zdvihajíce ciſtei rucě puras manus Koř. Tim. 2, 8, jen czyſtije oči móžta viděti krále věčného v krásě jeho t. j. čistie Štít. ř. 79b; s tobú jsúce (nábožní s bohem) w czyſtey ſprzyezzy t. j. v čistéj spřěži Rúd. 10b, v pěkném spojení; w czyſtey poslušě t. 11a; cziſty pán a válečný Lobk. 53a, v Charvatiech velmi cziſtij a stateční lidé jsú t. 27a. pěkní, hezcí; cziſty mládenec t. 152b; někteří hrabie a páni cziſtie a w cziſtee šaty se připravivše a cziſtych řetězuov mnoho na sobě majíce t. 14a; krajina cziſta mezi horami t. 3a; a byl (duom) náramně cziſtie ustavený a v ňem zahrady cziſtee a v nich cziſtaa vonná a rozličná kořenie… a mnoho rozličných cziſtych ovocí t. 16a sl.; cziſtee zahrady t. 32a; cziſtee sieně a pokoje a okna cziſta t. 5b; mnoho cziſtych kosteluov t. 32a a j. Cžiſtá ť jest věc, cizím bláznovstvím maudrosti nabývati optimum est RešSir. 244b; čiſtý bílý den t. 180b; čiſtij učení muží t. 253a; nebude vojákem ani čiſtým hrdinau t. 214a; toho roku varhanníkův čistých několiko umřelo Let. 1042, dobrých. — Budu cziſt mundabor ŽWittb. 50, 9; jsa czijſt Štít ř. 8a, jako noha czijſta bude t. 152b aby takéž mysl czijſta byla tamt., rúcho má od poškvrn czijſto býti t. 203b, již jste vy czijſty t. 87a, kteráž (srdce) jsú czijſta t. 239b, nesnadno czijſtu býti t. 87a; aby ji (bóh duši) czyſtu nalezl Alb. 28a, czyſtu býti t. 45a. — Ké jest cziſtczie viera Hug. 402, z čiščšie; nayczyſſtieho zlata Comest. 69a, z -čiščšieho; čištího práva Pam. 3, 100, též; zda jsi ty (fem.) v panenství czyſtſſy než ona Štít. uč. 47a, z čiščši; oko jest czyſtſſe než noha Štít. ř. 62a, z čiščše; srdce učistí sě, aby jsa czijſto ješťe bylo czyſtſſe t. 196a, též; takéž jest jeho tělo nade všěcky svaté nayczyſtſſye Kruml. 93b; jich hácě jsú cziſtieẛíe než korporalové HusPost. 31b t. j. čistiešie m. -ějšie; — nad stvořitele svého ċiẛċí bude muž purior Kladr. Job. 4, 17 t. j. čiščí, tvar jmenný; — ktož jest czyſtczy Štít Vyš. 109a, může býti tvar jmenný, za čiščí, i složený, za čiščší. — Muož jeho (člověka) snadně všeho zlost pojieti, protože ji z prva do cziſta z srdce nezbyl ŠtítPař. 64b, do-čista, docela. — Čistý čeho, s gen. odluky: (nemocný) byl jest czyſt málomocenstvie svého EvVíd. Mat. 8, 3; a čistý od čeho: bud czyſt ode všeho zlého Vít. 59b, nohy aby byly čisty od bláta HusE. 1, 78. — Výraz druhu prvějšího, s gen. odluky, jest čist niti, gen. čista niti atd. (gen. niti zůstává nezměněn), = na kom ani niti není, nahý; kněz czyſt nyty stojieše DalC. 50, sluhy inhed svleku (Kateřinu) czyſtu nyty Kat. v. 2246, kázal jě (tři panny) czyſty nyty svléci Pass. 55, (oni dva) sta cziſta nyti jedva z toho domu utekla nudi Lit. Skutk. 19, 16, náha czyſteho nyti na púšť pustí GestKl. 216. Vedle čist vyvinul se tu také tvar zvláštní čistov a bylo tedy čistov niti: kněz čistov niti s málem stojieše DalC. 50 Ješ., nažička, čistova nijti, jak ji matka porodila, tak ležela Lomn. Jg., svlečechu jej czyſtowa nyty Vít. 54a, páni (zajati a vzdavše se nepříteli) dali sú sě czyſtowy nyty nositi (s hradu) Pulk. 145a, panny i mnichy czyſtowy nyty svlačiec bíti kazováše Pass. 97. Z toho vyvinulo se čistonit: kázal jě (panny) czyſtonyty svléci ML. 80b, Pass. zl. Mus. 1a; čistovnit: druzí czyſtownyty preč pospiecháchu Pulk. 39a; a adv. čistovaniti: nechali jich nahých čistovaniti Kron. Mosk. Jg. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
čistý, čístý (jm. tvar číst, kompar. jm. čiščí, slož. čiščší, čistější) adj. čistý; pěkný, hezký; dokonalý; čistý čeho prostý, zbaven čeho; čist niti (čistov niti) nahý Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
čistý adj. = dokonalý, hezký; — čist(o) niti, čistov niti = nahý Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|