|
|
|
čistiti, -šču, -stí ipf. k čistý 1. co čistit, činit čistým, zbavovat něco nějaké nečistoty, příměsi ap. 2. co (vinici) prořezávat, klestit 3. koho (malomocného) očišťovat, uzdravovat 4. relig. co očišťovat, provádět rituální očistu něčeho 5. koho, co (duši ap.) ot čeho (hříchů) očišťovat (mravně), zbavením něčeho špatného činit bezúhonným 6. co (nečistotu ap.) odstraňovat (čištěním) 7. co (hříchy) zahlazovat, snímat 8. med. koho, co (zvl. útroby) čistit, zbavovat škodlivých látek, pročišťovat 9. med. co (ránu ap.) čím (mastí ap.) čistit co podpořením výronu hnisu jako předpokladu zahojení 10. koho očišťovat, zbavovat nařčení 11. jur. co (nemovitost ap.) zprošťovat závazků, zbavovat pohledávek 12. jur. co (závazek) na čem (nemovitosti) odstraňovat, vypořádávat Sr. očiščovati, vyčiščovati, čiščovati Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 30. 4. 2024). 
čistiti, -šču, -stíš, impftiv., čistiti, reinigen. To, co vně jest, cziſtyte Krist. 83a. Střiebro cziſczeno bude ŽWittb. 11, 7. Sprostný lid mní, by ſye hwyezdy czyſtyly Vít. 12a. Malomocné ciſtte mundate Koř. Mat. 10, 8. (Lidé) mají čistiti sě všelikých poškvrn ŠtítV. 207. — čistiti z čьstiti, v. čstíti. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
čistiti, -šču, -stíš ned. čistit, očišťovat; zbavovat, oprošťovat: lidé mají čistiti sě všelikých poškvrn Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|